Už jste někdy měli pocit, že ať se snažíte sebevíc, nic nestačí? Že uvnitř sebe cítíte prázdnotu, kterou nic nedokáže zaplnit? Možná se to zdá jako otázka pro odborníka, ale zkuste se na chvíli zastavit a popřemýšlet. Někdy je klíč k pochopení sebe sama ukrytý v myšlenkách těch, kteří se lidskou psychikou zabývali hlouběji než my.
Heinz Kohut: Narcismus a psychologie self
Jméno Heinz Kohut vám možná nic neříká, ale věřte mi, že tento psychoanalytik měl obrovský vliv na to, jak dnes nahlížíme na narcismus. Ne ten povrchní, okázalý, jak ho známe z bulváru, ale ten hlubší, skrytý, který se projevuje v našich vztazích, v naší sebedůvěře a v tom, jak se vnímáme.
Co je vlastně to self?
Kohut zavedl pojem „self“, který si můžeme představit jako takové naše vnitřní jádro, esenci naší osobnosti. Je to, co nás definuje, dává nám pocit soudržnosti a identity. Když je self zdravé a silné, cítíme se dobře ve své kůži, máme sebeúctu a dokážeme se vyrovnat s životními výzvami. Jenže… co když tomu tak není?
Narcismus jako snaha o doplnění self
Kohut vnímal narcismus jinak, než jeho předchůdci. Ne jako patologickou odchylku, ale jako vývojovou fázi, kterou každý z nás prochází. A někdy se v ní, bohužel, zasekneme. Když v dětství nedostáváme dostatek lásky, pozornosti a uznání, naše self se nevyvíjí tak, jak by mělo. A my se pak celý život snažíme tuto prázdnotu zaplnit. Jak? Třeba tím, že se obklopujeme obdivovateli, že neustále vyžadujeme potvrzení své hodnoty zvenčí. Je to taková nekončící snaha doplnit to, co nám chybělo v dětství.
Empatie jako klíč
Kohut zdůrazňoval důležitost empatie. Tvrdil, že k tomu, aby se self mohlo zdravě vyvíjet, potřebuje cítit, že je viděno, slyšeno a pochopeno. A to platí nejen v dětství, ale i v dospělosti. Empatie je to lepidlo, které drží vztahy pohromadě a umožňuje nám cítit se v bezpečí a přijetí.
Takže až se příště budete cítit nedostačující, zkuste se na to podívat očima Heinze Kohuta. Možná zjistíte, že jen potřebujete trochu více empatie – od sebe samotných i od lidí kolem vás. A pamatujte, je v pořádku mít nedokonalé self. Důležité je se s ním snažit pracovat a přijmout ho takové, jaké je.