INFJ osobnosti si často nechávají své myšlenky pro sebe. Jsou velmi intuitivní a někdy i empatičtí. Být introvert, intuitivní, cítící a posuzující (INFJ) vytváří zajímavý soubor chování a myšlenkových procesů, kterým ne každý dokáže porozumět.
A protože INFJ osobnosti nemluví často, je pro ostatní obtížnější jim porozumět, protože se neotevírají jen tak někomu.
Tento článek nemá zahrnovat všechny perspektivy, které INFJ může mít, a není to komplexní průvodce, protože INFJ mohou být všichni odlišní a mít různé zkušenosti. Tento článek je pouze pro zábavní účely.
Pokud máte pocit, že potřebujete s čímkoli pomoci, kontaktujte odborníka na duševní zdraví.
Doufám, že s tímto článkem můžete nahlédnout do mysli INFJ a že se vám bude líbit. Bez dalších okolků, toto je 9 věcí, se kterými INFJ osobnostní typy bojují.
1. Socializace a společenské události
Být společenský je součástí toho, že jsme lidé, je to zakódováno v naší DNA. Ale pro INFJ je to těžké. INFJ nezískávají energii z prostředí nebo od jiných lidí. Získáváme ji zevnitř sebe.
Energie, která je na nás vrhána při společenském setkání, nás vyčerpává. Důvodem jsou dva důvody: první je, že místo toho, abychom absorbovali energii od ostatních, bojujeme proti ní, protože už máme energii nazbyt, a za druhé, pokud energii absorbujeme, máme tendenci absorbovat negativní energii.
INFJ jsou známé tím, že jsou empatičtí, a většina z nich jsou empati. Většinu času empati absorbují negativní energii a přeměňují ji. Ale to je pomalý a zdlouhavý proces, který vyčerpává naši obvyklou (a pozitivní) zásobu energie. Je to ještě horší, když zažíváme nápor energie, která je na nás vrhána bez konce v dohledu.
Dalším důvodem, proč INFJ bojují se socializací, je, že pokud se nezabýváme vnější energií, aktivně vynakládáme energii na to, abychom drželi krok s ostatními lidmi, i když nemusíme nutně sdílet zájmy nebo přesvědčení.
Mluvit nebo se snažit držet krok s věcmi, které nás nezajímají nebo v nich nevidíme smysl (jako small talk), nás hodně vyčerpává.
Ale chceme být laskaví a ne se zdát hrubí. Takže se většinou usmíváme a snášíme to, dokud nenajdeme přijatelný způsob, jak odejít.
2. Obtíže s vyjádřením sebe sama
Máte potíže s vyjádřením sebe sama, svých přesvědčení a svých názorů? Jako INFJ, podle mých zkušeností, moje potíže s vyjádřením sebe sama pramení z kombinace přílišného přemýšlení, nechci zranit ostatní lidi, přemýšlím tak rychle, že ze mě nemůže dostat žádné slovo, a nemám co říct.
V závislosti na situaci se také bojíme soudu od ostatních a zranění, pokud vyjádříme své pocity. Jsme pozorovatelé, viděli jsme tyto druhy scénářů znovu a znovu buď jako moucha na zdi, nebo jsme sami prošli těmito zkušenostmi.
To nás nutí postavit zeď v tom smyslu, že se nevyjadřujeme cizím lidem nebo známým. I když vyléváme svá srdce lidem v našem blízkém kruhu.
Protože chceme zapadnout, a také se snažíme nebýt tím jediným člověkem, který nic neříká, někdy se snažíme více mluvit o sobě a svých nápadech s ostatními. Obvykle s výsledkem, kterého jsme se nejvíce báli, což je říct buď příliš mnoho, nebo příliš málo (nebo si to myslíme). A pak toho litujeme dny.
INFJ jsou obvykle ti, kteří dělají věci pro ostatní. Rádi sloužíme jakýmkoli způsobem, jakým můžeme. Zvykáme si být tou oporou, a většinu času chceme na oplátku jen poděkování.
Jako INFJ také rádi řešíme své problémy, mentálně, sami. Za prvé, protože je to odměňující, a za druhé, protože neradi obtěžujeme lidi. Takže, kdykoli nám někdo nabídne pomoc nebo péči, znervózníme.
Zvláště pokud tato nabídka pochází od někoho, s kým nejsme blízcí, začneme pochybovat o jeho pohnutkách. Proč chtějí pomoct? Je to žert nebo něco? Co když je toho na ně moc? Nechci je tím vším zatěžovat.
Protože máme pocit, že to zatíží druhou osobu, začneme se cítit provinile za to, že nám ta osoba pomáhá. Co když tu osobu zadržuji od něčeho, co musí udělat?
Je tu také další, skrytější důvod. Je to proto, že si nejsme jisti, zda ta osoba, která nabízí pomoc, poskytne pomoc, kterou potřebuji nebo chci. Pozorovatelská povaha INFJ jim pomáhá určit, jak a kdo lidé jsou, a také jejich potřeby péče. Nemusíme o tom nutně mluvit, abychom to věděli.
Zatímco ostatní lidé vyžadují aktivnější komunikaci a nejsou tak pozorní jako INFJ. INFJ to vědí a také víme, že máme spoustu potíží s vyjádřením sebe sama. Takže s malým množstvím informací, které o nás druhá osoba má, cítíme více než víme, že jejich pomoc nebo péče nebude tím, co potřebujeme, a nechceme, aby se cítili špatně tím, že na to upozorníme.
Zvláště proto, že můžeme být velmi chladní a tupí svými slovy.
4. Vždy přemýšlet o dalších krocích
Máte tendenci přemýšlet o tom, jaké další kroky musíte podniknout v projektu nebo situaci? INFJ o tom vždy přemýšlejí, ale ne jen u konkrétních situací, u všeho.
I když je dobré uvažovat o tom, co je třeba udělat dál, INFJ to mají tendenci přehánět. Například, kdykoli dělám domácí práce (což by měl dělat každý), mám tendenci si v hlavě udělat seznam všeho, co musím udělat. Musím uklidit podlahy, svůj pokoj, koupelnu atd.
Pak si udělám podrobnější mentální seznam toho seznamu: v koupelně musím přesunout to, co je na umyvadle, na záchod, abych mohl umýt umyvadlo, pak musím otřít všechno, co tam patří, pak musím přesunout to, co mám nahoře na záchodě, na umyvadlo, abych umyl záchod, musím umýt horní část záchodu, pak spodní, zvednout víka, pak umýt vnitřek záchodu, pak okraj a nakonec okraje. Musím umýt sprchu a pak se musím vrátit k umyvadlu, abych umyl zrcadlo na něm.
Veškeré to přemýšlení o dalších krocích, které musím podniknout, abych něco udělal, mě někdy vezme na mentální výlet (často protkaný úzkostí), který může trvat asi 30 minut až hodinu. Což mě nutí plýtvat časem, který bych měl využít k tomu, abych to všechno udělal, místo abych o tom přemýšlel.
Dalším problémem s přemýšlením o budoucnosti je, že máme tendenci zůstávat tam a nevěnovat pozornost přítomnosti. Není to jen seznam věcí, které musím udělat, o kterých přemýšlím. Jsou to také všechny způsoby, jak se to všechno může pokazit nebo dobře, v závislosti na mé náladě.
To následně aktivuje vzpomínky na minulé situace, kdy se scénář v mé hlavě (nebo něco podobného) stal. Což mě vede k přemítání o té události a dalších podobných.
Častěji než ne, přepínáme se z budoucnosti do minulosti, což nás někdy vede k rozvoji úzkosti a depresivních epizod.
5. Uvíznout v minulosti
Uvíznout ve vzpomínkách a minulých scénářích není nutně procházka růžovým sadem pro INFJ, i když může být. Ale pravděpodobněji než ne, INFJ osoba přemýšlí o „špatných“, „trapných“ nebo „ostudných“ věcech, které se jí staly.
Všimněte si, že jsem dal ta slova do uvozovek, to nemá nic ubírat na závažnosti toho, co se stalo. Je to pro to, abych naznačil, že většinu toho, co si INFJ pamatuje jako špatné, trapné nebo ostudné, většinu času není nic z toho. I když si INFJ myslí, že ano.
Ale přemýšlení tímto způsobem nás táhne do spirály viny, hanby, ztrapnění, sebehodnocení a obviňování, mimo jiné. Což není dobré pro nikoho duševní zdraví nebo sebeúctu.
Nejen to, ale neustále přeskakujeme ze scénáře do scénáře a ze vzpomínky do vzpomínky, často přecházíme od nejméně špatného k nejhoršímu možnému. Se vzpomínkami také přicházejí emoce, které nás nakonec nutí cítit se bezcenní, osamělí, izolovaní a nemilovaní.
Na druhou stranu, můžeme uvíznout v minulých dobrých vzpomínkách a přitom si přát a ptát se, proč nemůžeme mít podobné zážitky nyní. Vytváří to v nás nostalgii, kterou často cítíme v hrudi jako bolest nebo smutnou touhu.
6. Perfekcionista a prokrastinátor
Slyšeli jste někdy, že můžete být perfekcionista i prokrastinátor? Až do nedávna jsem si myslel, že je to nemožné. Perfekcionisté jsou vnímáni jako lidé, kteří mají vše pod kontrolou, včetně time managementu.
Prokrastinátoři na druhou stranu nechávají vše na poslední chvíli a jsou zahlceni (většina z nich), když si uvědomí tu obrovskou horu věcí, které musí udělat v krátkém čase.
Kvůli obrovskému tlaku a následné úzkosti, kterou nám může způsobit plánování každého malého detailu, se my INFJ uchylujeme k tomu, že to všechno necháváme na poslední chvíli. Alespoň pro mě mě tlak, že to nechávám na poslední chvíli, inspiruje k tvorbě, stejně jako motivace k tomu, abych v krátkém čase dokázal hodně věcí.
Kupodivu to téměř vždy vyjde perfektně.
7. Obtíže se změnou
Slyšeli jste někdy rčení „jediná stálá věc v životě je změna“? No, my INFJ s tím máme malý problém. Ano, víme, že se všechno mění a že změna je nakonec to, co nám pomáhá růst a vyvíjet se, ale je to pro nás stále obtížné.
Je pro nás těžké se učit a zvykat si na něco nového, když jsme byli tak spokojeni s tím, co jsme měli. Zvláště pokud ta nová věc vyžaduje, abychom se podívali na věci, se kterými nám není dobře. Proč opravovat něco, co není rozbité?
V mém případě to není ani tak změna, s kterou mám potíže, ale začáteční fáze. Uvědomuji si, že se věci z dlouhodobého hlediska vyřeší, ale děsím se těch prvních kroků, které musím udělat, protože to vyžaduje, abych vstoupil na neznámé území. Jsem nucen se učit nové věci, dělat chyby při učení, jít pomalu místo rychle a musím se vracet, pokud se nenaučím část, která je nezbytná pro další úroveň.
Je to vyčerpávající práce, zvláště pokud se to týká jiných lidí. Na konci dne je moje společenská baterie více než vybitá, je mrtvá. A musím se přiznat, že jsem trochu podrážděný a někdy i zlomyslný.
Pro mě je změna obtížná, protože je na začátku tolik práce, ale poté, co tu fázi překonám, je to hladká plavba.
8. Spontánnost
Byli jste někdy spontánní? Líbí se vám to? INFJ se snaží za každou cenu vyhnout spontánnosti. Je to většinou proto, že se necítíme bezpečně ohledně toho, co se stane.
Budoucnost pro nás může být děsivá, o to více kvůli všem věcem, které se mohou stát. Protože nevíme, co budoucnost přinese, nejsme si jisti, zda jsme skutečně připraveni na události, které se mohou stát. Co když nejsme? Jak se s tím vypořádáme? To nám dává hodně úzkosti, nevědět.
Nezáleží na tom, zda je budoucí událost pozitivní nebo negativní. Cítíme se na obojí špatně vybaveni.
To má větší váhu, pokud se myšlenka spontánnosti týká jiných lidí. Protože pak se musíme vypořádat nejen s naší nejistotou a úzkostí, ale také s emocemi a reakcemi ostatních lidí, pokud se něco pokazí nebo se to té osobě nelíbí.
K tomu se přidává přemýšlení, které vždy děláme, nám nepomáhá cítit se lépe. Raději bychom zůstali doma, kde je bezpečno, kde víme, jak se s tím vypořádat, a kde máme plán, jak se s věcmi vypořádat.
9. Klade vysoké nároky na ostatní
Protože my INFJ klademe na sebe vysoké nároky, částečně kvůli našemu perfekcionismu a snaze být nejlepší verzí sebe sama, myslíme si, že můžeme klást na ostatní stejné nároky jako na sebe.
Myslím, že každý se chce zlepšit a být nejlepší verzí sebe sama, že? Takže je můžeme volat k odpovědnosti a klást na ně vyšší nároky. To by je mělo motivovat, že? Bohužel, ne. Většina lidí nedokáže splnit standardy INFJ, někdy je to proto, že se bojí, a jindy je to proto, že můžeme přijít s nemožnými standardy.
INFJ, díky naší schopnosti intuice, často vidí potenciál v ostatních a chtějí, aby ho dosáhli, protože víme, že je to povede k lepšímu životu. Ale naše mysli mohou vytvářet fantastická očekávání, která se obrátí proti nám, protože jsme ignorovali fyzické, duševní a emocionální limity druhé osoby v daném okamžiku.
INFJ také mají tendenci dodržovat standardy, když jsou jim vystaveni od ostatních. Myslíme si, že pokud jsou schopni nám říct, jaký typ očekávání chtějí, abychom splňovali, pak mají schopnost se také vyrovnat. To je další ne.
Někdy chtějí, abychom pracovali tvrději, aby oni mohli pracovat méně. Snaží se nás využít, aniž by měli v úmyslu něco dělat, a plně vědí, že nejsou schopni dělat stejnou věc, kterou děláme my.
Vidíte se vy nebo někdo jiný ve výše uvedených bodech? Chybí nám něco, co byste chtěli dodat? Řekněte nám svůj příběh v komentářích. A děkujeme za přečtení.
Zdroje citované článkem:
* Není uveden žádný zdroj.