INFJ, osobnost, kterou mnozí stále považují za záhadu. Ale je to opravdu tak složité? Jakožto INFJ si nemyslím, že jsme tak nepochopitelní, i když chápat, jak funguje naše mysl, může být občas oříšek.
INFJ: Druhá strana mince. Co nás opravdu trápí?
Možná je to tím, že se rádi zabýváme protiklady, nebo že jsme prostě hlubocí lidé. Ať tak či onak, je jasné, že jeden seznam věcí, se kterými INFJ bojují, nestačí na to, aby ostatní pochopili, jak vlastně fungujeme. Proto vznikla tato druhá část, která se zaměřuje na další trable a strasti, které nás INFJ sužují.
Tento článek nemá ambice obsáhnout všechny perspektivy INFJ, ani se nejedná o vyčerpávající příručku. Každý INFJ je jedinečný a má odlišné zkušenosti. Berte to spíše jako takové nahlédnutí do naší mysli. Snad se vám bude líbit!
1. Mlčet a sledovat, jak se věci vyvíjejí
Už se vám někdy stalo, že jste dopředu věděli, co se stane? My INFJ to máme často. Zdánlivě z ničeho nic cítíme, vidíme nebo prostě víme, jak se situace vyvine. Nebo máme silnou intuici, založenou na vzorcích a chování lidí. Ale většinou nic neřekneme. Raději sedíme a sledujeme, jak se události odvíjejí. Proč? Protože spousta lidí na intuici nevěří a považuje ji za „hokus pokus“.
My INFJ to víme, takže se s takovými lidmi raději ani nebavíme o tom, co cítíme. Víme, že by nás ignorovali, nevěřili nám, zesměšnili nás nebo se na nás zlobili. A konfliktům se vyhýbáme, jak jen můžeme. Navíc je pro nás obtížné vysvětlovat věci, zejména ty složité vzorce. Když se o to pokusíme, většinou to ještě víc zamotáme.
A taky nás prostě zajímá, jestli se naše intuice potvrdí. Chceme vědět, jestli se to, co cítíme, skutečně stane, a jestli se objeví nějaké odchylky. Je to zvědavost a touha po potvrzení toho, co víme.
2. Mít jasnou představu v hlavě, ale nedokázat ji vyjádřit
My INFJ žijeme hodně ve svém vnitřním světě. Přicházíme s originálními nápady, které si v hlavě detailně promýšlíme. Dokonce si nacvičujeme, co řekneme, když budeme nápad prezentovat. Ale když dojde na samotné vyjádření, jsme bezradní. Proč? Protože ten nápad vznikl spíš z pocitů a obrazů než ze slov. A ty pocity se těžko popisují, protože pro ně prostě neexistují slova, která by je přesně vystihovala.
Také se bojíme, že nám lidé nebudou rozumět, nebo že budou náš nápad zpochybňovat a kritizovat jen proto, aby nám dělali naschvály. Jsme sice laskaví a milí, ale pod tlakem dokážeme vybuchnout. A protože nemáme rádi konflikty, vyhýbáme se jim, jak jen to jde.
3. Když jsou naše motivy nebo rozhodnutí zpochybňovány
Kdy se vás naposledy někdo ptal na důvody vašich rozhodnutí? Jaký to byl pocit? Nám INFJ to není vůbec příjemné. Než se k nějakému rozhodnutí dopracujeme, musíme projít několika kroky. Prvním z nich je odtrhnout se od touhy po validaci a hledání potvrzení u ostatních. Musíme se odprostit od toho, abychom se zalíbili a vyhověli ostatním. A zároveň se musíme odpoutat od emocí, což je obzvlášť těžké, protože bereme ohled na pocity druhých víc než na ty svoje.
Když už konečně dojde na samotné rozhodování, objeví se další problém: nechceme udělat špatné rozhodnutí. Uvědomujeme si, že s ním budeme muset žít po zbytek života, a pokud bude špatné, budeme se za něj mentálně trestat ještě dlouho potom. A to nechceme. Chceme klid.
Když někdo zpochybňuje naše motivy a rozhodnutí, cítíme, že jsme se rozhodli špatně. Navíc musíme změnit strategii, což nechceme, protože jsme se v té původní cítili dobře a už jsme do ní vložili veškerou energii. Nezbývá nám žádná energie, dokud se nenabijeme.
4. Ukazovat emoce ve tváři
O nás INFJ se často říká, že jsme tiší a tajemní. Ale co už tolik lidí neví, je to, že máme tendenci ukazovat emoce ve tváři, zvláště v očích. Můžeme být tajemní, ale naše tváře nás často prozradí, zvláště před přáteli a rodinou. Taky se občas všelijak tváříme, když jsme zabraní do snění nebo si vymýšlíme scénáře. Což může být nepříjemné jak pro nás, tak pro ty, kteří nás při tom náhodou uvidí.
Už se vám někdy stalo, že jste na někoho moc dlouho zírali, nebo že na vás někdo nepříjemně zíral? Pravděpodobně to byl INFJ. Míváme problém s udržením správné úrovně očního kontaktu, a to z různých důvodů. Jedním z nich je naše vědomí, že se lidé pod naším pohledem cítí nepříjemně.
A i když ne každý INFJ má to, čemu internet říká „INFJ pohled“, někteří ho mají, a ten pohled dokáže být kvůli své intenzitě dost zastrašující.
6. Nebýt v souladu se svými pocity
Uvědomujete si neustále, co cítíte? My INFJ občas ne. Protože jsme hodně zabraní do pocitů druhých, máme tendenci ty svoje potlačovat nebo ignorovat. Někdy to vede k tomu, že se nám emoce hromadí, dokud nakonec nevybuchneme. Jindy zase nevíme, jak si pomoct, protože nevíme, co vlastně cítíme.
Může to vést k tomu, že ignorujeme své pocity, dokud se z nich nevyvine duševní nemoc, jako je úzkost, a brání nám to být plně otevření s ostatními a navazovat smysluplné vztahy, protože nedokážeme vyjádřit, jak se doopravdy cítíme.
7. Nemít zájem o nezávazné randění
Jakožto introverti, které lidé snadno vyčerpávají, se my INFJ nezávaznému randění nevěnujeme. Možná o tom přemýšlíme, ale nikdy se k tomu ve skutečnosti neodhodláme. Je to pro nás příliš stresující, nechává to příliš mnoho věcí náhodě, což nám není příjemné, protože jsme plánovači.
My INFJ prospíváme ve smysluplných vztazích a rozhovorech. Nezávazné randění to nenabízí. Navíc si uvědomujeme, že být s někým znamená vyměňovat si s ním energii. A to nemusí být vždycky dobrý nápad, zvláště pokud ten člověk s sebou nese spoustu negativní energie.
8. Hodit se všude, ale zároveň nikde nezapadnout
Pamatuju si, jak jsem na střední škole náhodně sedávala s různými skupinami lidí, když moje vlastní skupina přátel nebyla k dispozici. Teprve později jsem si uvědomila, že to nedokáže každý. Že kdyby se někdo jiný pokusil sednout si k jiné skupině lidí na oběd, nechali by ho stranou nebo ho vyhodili.
Díky své laskavé, chápavé, empatické povaze a skvělým pozorovacím schopnostem máme schopnost splynout s různými sociálními skupinami, aniž bychom byli opovrhováni.
Bohužel, kvůli naší obtížnosti vyjádřit se a naší preferenci mít spíše malou skupinu blízkých přátel, se s těmito různými skupinami lidí necítíme jako doma.
Je to, jako bychom byli v tom, ale zároveň jsme venku a díváme se dovnitř. Mohla jsem si sednout nebo dojít k různým skupinám lidí, chvíli s nimi komunikovat, ale nikdy jsem se k nim necítila blízko.
9. Když něco nejde podle našich představ
Už se vám někdy stalo, že se něco pokazilo nebo nešlo podle vašich představ? To je jedna z nejhorších nočních můr pro nás INFJ. I když nejsme nutně detailní, jsme plánovači. Rádi víme, co můžeme očekávat. Dává nám to pocit bezpečí a klidu, protože víme, co dělat v určitých situacích. Když se něco změní a skončí to jinak, než jsme zamýšleli, znervózníme.
Bezpečí je pryč a teď netušíme, jak reagovat. Můžeme být podráždění, roztěkaní nebo i naštvaní. Můžeme se chovat nevhodně, pokud je na nás příliš velký stres, nebo se k ostatním chovat chladně. Naše už tak nízká zásoba energie klesne a my nedokážeme zvládnout potřebné změny, které musíme udělat, abychom situaci zlepšili. Nakonec chceme jen co nejrychleji pryč.