Vzpomínáte si na ten pocit? Procházka po pláži, slunce zapadá a vy cítíte teplo ruky vašeho partnera v té své. Sedíte na dece, pozorujete tu krásu a cítíte, že jste si blízcí víc, než kdy jindy. Tohle je jen jeden z mnoha příkladů intimity.
Intimita: Proč ji nevpouštíme do svého života a jak to změnit
Co si představíte, když se řekne intimita? Většinou nás napadne sex. Ale intimita je mnohem víc. Je to o sdílení, blízkosti a pocitu bezpečí s druhým člověkem. Neznamená to jen fyzickou blízkost, i když ta je fajn. Jde o to, co se děje mezi vámi, když jste spolu.
Někteří terapeuti dokonce tvrdí, že pro dlouhodobý vztah je důležitější budovat intimitu než jen chemii v ložnici. Bez toho se vztah může rychle vytratit, nebo zůstat jen na povrchu.
Druhy intimity – existuje jich víc, než si myslíte!
Emoční intimita: To je o sdílení toho, co se ve vás doopravdy děje. O tom, že můžete říct nahlas svoje největší obavy, sny, zklamání a složité emoce. A že vás ten druhý vidí a chápe. Tohle je základ.
Intelektuální intimita: Nebojíte se sdílet svoje názory a myšlenky, i když víte, že se můžete lišit. Důležité je, že se necítíte pod tlakem, abyste souhlasili. Každý má právo na svůj názor a ten druhý ho respektuje.
Zážitková intimita: Víte, ty společné zážitky, které vás sblíží? Vznikají tak historky, kterým rozumíte jen vy dva. Ten pocit, když táhnete za jeden provaz a směřujete ke společnému cíli, vytváří jedinečné pouto.
Spirituální intimita: Nemusíte hned chodit do kostela. Jde o ty chvíle, kdy spolu sdílíte něco hlubokého, co vás přesahuje. Třeba pozorování východu slunce, procházka v parku nebo debata o smyslu života.
Proč se té intimitě tolik bráníme?
Strach z odmítnutí, strach z pohlcení… Známé, že? Představte si, že si píšete s klukem, kterého vám dohodila kamarádka. A pak se najednou odmlčí. Prostě zmizí. Co se stalo?
Často se bojíme, že nejsme dost dobří, chytří nebo atraktivní. Bojíme se, že ztratíme sami sebe ve vztahu. A tak raději držíme odstup. Myslíme si, že musíme ovládat partnera, aby nás neopustil. Nebo se mu podřídit, abychom si ho udrželi. A to je špatně.
Insecure attachment aneb nejistá vazba – dědictví z dětství
Někdy je to o tom, jak se k nám chovali rodiče. Pokud jsme se necítili v bezpečí, může to ovlivnit naše vztahy v dospělosti. Bojíme se opuštění, nedokážeme požádat o pomoc. Máme pocit, že si nemůžeme dovolit být zranitelní.
Jak to změnit? Terapie vám může pomoct rozklíčovat, proč se tak cítíte. Naučíte se nové strategie a budete si víc vědomi svých myšlenek a pocitů. Důležité je také budovat si zdravé a podpůrné vztahy s přáteli, rodinou i partnerem. Musíte si věřit a cítit se v bezpečí jako samostatné bytosti.
Porucha vyhýbavé osobnosti – když je strach silnější než touha
Představte si: sedíte v kavárně, jíte oběd a najednou kolem jde váš idol. Usměje se na vás, zeptá se, co jíte a pak si k vám přisedne. A dokonce vám vyzná lásku! Měli byste být v sedmém nebi, ale místo toho vás zaplaví pocit nejistoty. Připadáte si neatraktivní, nevěříte, že by vás takový člověk mohl chtít. A tak ho raději odstrčíte.
Tito lidé se vyhýbají sociálním interakcím, protože se bojí kritiky a odmítnutí. Nechtějí se s nikým sblížit, pokud si nejsou jistí, že je ten druhý má rád. Bojí se zesměšnění a ztrapnění. A tak se raději drží zpátky.
Trauma z dětství – rány, které se těžko hojí
Sexuální zneužívání, emoční a fyzické násilí… Tyhle zkušenosti si neseme s sebou po celý život. Ztrácíme důvěru, bojíme se intimity, máme problémy s hranicemi. Máme pocit, že jsme jiní, divní. A často se ocitáme v toxických vztazích.
Jak se s tím vypořádat?
Mluvte o tom. Nebojte se vyhledat pomoc. Terapie vám může pomoct zpracovat trauma a naučit se, jak budovat zdravé vztahy. Je to dlouhá cesta, ale stojí za to.
Pokud má váš partner problém s intimitou kvůli minulosti, buďte trpěliví a podporujte ho. Zeptejte se ho, co můžete udělat pro to, aby se cítil v bezpečí. Otevřená komunikace je klíčová.
Nezapomeňte: intimita je krásná věc. Otevřete se jí a uvidíte, jak se váš život změní k lepšímu.