V dnešní době, kdy sociální sítě hýbou světem, se zdá, že kdo není online, jako by nebyl. Ale co my, introverti? Ti, co si nejvíc cení klidu a samoty? Sociální média nám sice otevírají dveře do světa z pohodlí domova, ale… je to opravdu pro nás?
Introvert na síti: Osamělý v davu, nebo v pohodlí své bubliny?
Pamatuju si doby, kdy jsem na sítích byla aktivnější. Díky online světu jsem se seznámila se spoustou zajímavých lidí z celé republiky. Některá přátelství trvají dodnes a jsem za to moc ráda. Sociální sítě nám v tomto ohledu dávají obrovské možnosti.
Staré dobré časy… před Facebookem?
Dřív to bylo jiné. Měla jsem ráda anonymitu a soukromí, které mi tehdejší platformy nabízely. Pak přišel Facebook. Přiznám se, dlouho jsem se mu bránila. Nechtěla jsem mít na jednom místě lidi ze školy, z práce a online kamarády. Měla jsem pocit, že mě znají každý jinak, a to mi vadilo. Trvalo mi pár let, než jsem si na Facebook zvykla. Paradoxně mě k tomu donutilo až stěhování na druhou stranu světa.
Krok zpět a úprava soukromí na maximum
Po letech „poloaktivity“ jsem se od sítí zase trochu stáhla. Nebylo to vědomé rozhodnutí, spíš takový postupný proces. Jak tedy vypadá život introverta na sociálních sítích? Především nastavení soukromí na maximum! A hromada fotek a příspěvků, které čekají na schválení. (Potřebuju čas si rozmyslet, jestli je chci na profilu. Poslední fotka, na které jsem označená, je starší než rok. Asi žádná neprošla sítem.)
No a co zmeškané novinky? Občas se stane, že kamarádi mluví o lidech nebo událostech, o kterých vůbec nic nevím. Proč? Protože jsem to na sítích neviděla. Bohužel mi tak unikají novinky, jako je povýšení v práci, rozchody nebo dovolené. Občas si projedu Instagram nebo Facebook, ale dát „like“ mi moc nejde. A psát komentáře? To už vůbec ne. Když mě někdo označí, tak se samozřejmě podívám. Ale než zareaguju, může to trvat i pár dní. Když chci někomu popřát k narozeninám, napíšu mu radši zprávu než veřejně na zeď. Vlastně ani nevím proč, asi mi to přijde osobnější.
Příliš mnoho je příliš
S tím, jak se sociální sítě rozrůstaly, mě začalo zahlcovat, když jsem je musela kontrolovat. Přestala jsem se dívat každý den. Bylo to pro mě stejně vyčerpávající jako setkávání se s lidmi tváří v tvář. Nemám moc aktivních konverzací a když už nějaká probíhá, tak s odpovědí čekám, až si to promyslím a budu mít čas se jí pořádně věnovat. Například, ráno u kafe si najdu čas a odpovím na všechny zprávy najednou, než abych reagovala chaoticky během dne.
Mým útočištěm je Tumblr a YouTube. I online žiju ve své bublině. Sleduju hlavně účty, které nemají nic společného s lidmi z mého reálného života a týkají se mých koníčků. Rozdíl je v tom, že na těchto platformách s nikým neinteraguju. Jsem spíš divák. YouTube je takové online „people watching“. Pozoruju lidi, ale nekomentuju to. (Asi nejsem moc dobrý fanoušek, co?)
A co rande online? Ani náhodou!
Už se mi párkrát stalo, že mi někdo navrhnul, ať se zaregistruju na seznamovací aplikaci. Nikdy jsem to ale pořádně nezkusila. Před pár lety mě kamarádka zaregistrovala na Tinder. Chvilku mě bavilo swipovat doprava a doleva, ale… nemělo to dlouhého trvání. Většinu zpráv jsem ignorovala a hned druhý den jsem aplikaci smazala. Nemám chuť si dopisovat s lidmi, které vůbec neznám.
Zmeškávám něco? Možná ano, ale…
Zmeškávám v dnešní době něco? Asi jo, do jisté míry. Protože velká část našich životů se odehrává právě na sociálních sítích. Je to skvělý způsob, jak se snadno spojit s lidmi nebo se seznámit s cizími. Lidé si říkají přátelé, i když spolu roky nemluvili, ale lajkují si a komentují si životy pár kliknutími. Drží je to v kontaktu. Lidé na sociálních sítích budují podnikání, seznamují se s partnery a sdílejí své životy s blízkými i s cizinci. Takže ano, asi o něco přicházím. Ale stejně jako v reálném životě, i od sítí si potřebuju odpočinout, abych se necítila zahlcená. A stejně jako v reálném životě, jsem takhle šťastnější.
Jak vy, introverti, vnímáte sociální sítě a online svět? Podělte se o své zkušenosti v komentářích!