Každý den potkáváme lidi s různými osobnostmi, ale jedna věc je jistá: někdo se mezi lidmi cítí jako ryba ve vodě, jiný se raději drží stranou. Říká se jim extroverti a introverti. Ale co když je to složitější, než se na první pohled zdá?
Introvert, nebo extrovert? Odhalte tajemství energie vaší osobnosti
Asi každý má představu: extrovert je ten, co rozdává úsměvy na potkání, je duší společnosti a nezkazí žádnou zábavu. A introvert? Ten je spíš zdrženlivý, klidný a raději si čte knížku než tancuje na stole. Jenže, jak se říká, není všechno zlato, co se třpytí. A u osobnosti to platí dvojnásob.
Kde se bere ta energie?
Víte, co extroverti a introverti odlišuje nejvíc? Ne ani tak chování, jako zdroj energie. Nemyslíme tím biologickou energii, to je jasné. Jde o tu psychickou, těžko definovatelnou sílu, co nás žene dopředu. Jak ji získáváme? A kde ji naopak ztrácíme? To je to, oč tu běží.
Pro extroverta je elixírem života společnost. Čím víc lidí kolem, tím líp. Naopak, samota ho vysává a cítí se unavený. Introvert dobíjí baterky, když je sám se sebou. Potřebuje klid a ticho, aby si srovnal myšlenky. Dlouhý večírek ho spolehlivě vyčerpá.
Takže žádná ostýchavost versus exhibicionismus. Introvert může být skvělý společník, ale po pár hodinách už potřebuje „vypnout“ a být sám. A extrovert nemusí nenávidět samotu, jen ho prostě nedobíjí tolik, jako když je s lidmi.
Škatulkování? Raději ne.
Lidská mysl ráda všechno třídí a škatulkuje. Chceme mít jasno: „Ty jsi extrovert, ty jsi introvert.“ Jenže realita je mnohem pestřejší. Jako byste se ptali: „Máš radši černou nebo bílou?“ Co když mám rád obojí? A co všechny ty odstíny šedé mezi tím?
Ve skutečnosti málokdo je stoprocentní extrovert nebo introvert. Většina z nás je někde uprostřed. Máme v sobě kousky obojího a záleží na situaci, co zrovna převládne. Jsme zkrátka směsice.
Eysenckova teorie vzrušení
Kromě toho, kde získáváme energii, existuje i jiný úhel pohledu. Už v 60. letech přišel Hans Eysenck s teorií, že rozdíl mezi extroverty a introverty je v úrovni vzrušení. Tedy v tom, jak reagujeme na podněty z okolí.
Extroverti mají podle Eysencka práh vzrušení nízko. Potřebují silnější podněty, aby se cítili „normálně“. Proto vyhledávají dobrodružství a společnost. Introverti jsou naopak citlivější. I slabší podněty je „nabudí“ víc než extroverta. Proto je pro ně ten adrenalin, který extroverti tolik milují, často příliš.
Tak co, už víte, kam byste se zařadili vy? Neberte to ale jako dogma. Spíš jako zajímavý pohled na to, jak fungujeme. Možná zjistíte, že jste mnohem zajímavější, než jste si mysleli.