Možná si říkáte: „Jsem jen introvert.“ Rádi trávíte čas sami, vyhýbáte se davům a považujete se za klidného a zdrženlivého člověka. A víte co? Na tom není nic špatného! Ale je důležité umět rozlišit mezi introverzí a sociální úzkostí. Tyhle dvě věci se totiž můžou pěkně zamotat a snadno se dají splést.
Co je vlastně ta sociální úzkost? A jak ji poznám?
Sociální úzkost je, jednoduše řečeno, strach ze situací, kdy se musíte s někým bavit. Může se projevovat různě. Od ostychu na večírcích, přes hrůzu z běžných činností, až po fyzické projevy jako panické ataky, nevolnost, pocení nebo bušení srdce. Spouštěčů může být celá řada – od traumatických zážitků z dětství, přes izolovanou výchovu, až po genetické predispozice.
Introvert je naproti tomu zaměřený spíš na svůj vnitřní svět. Samota mu dobíjí baterky a obvykle si vybírá, s kým a jak tráví svůj čas. To neznamená, že se introverti vyhýbají společnosti! Jen si víc vybírají.
Sociální úzkost může být o dost horší pro vaše psychické i fyzické zdraví než „obyčejná“ introverze. Proto je důležité umět tyhle dva stavy rozlišit. Pojďme se podívat na pět situací a srovnat, jak by je prožíval introvert a jak člověk s úzkostí:
1. Odmítáte pozvání, protože se bojíte, ne proto, že chcete být doma
Jste spíš introvert, ale vždycky jste měli partu kamarádů a pravidelně jste se vídali. Jenže v poslední době se čím dál častěji vymlouváte a odmítáte akce. Dřív to bylo proto, že jste si raději užili klid doma. Teď je to ale spíš proto, že už jen ta představa, že někam půjdete, ve vás vyvolává nepříjemné pocity. Možná se bojíte, co si o vás lidi pomyslí, jak budete působit na ty, co vás neznají. Máte strach, že vás nepochopí a budou si o vás myslet svoje. S úzkostí přichází i pocit, že nemáte nic pod kontrolou – kdy to skončí? Kam půjdeme dál? Co se bude dít? Budete se muset zapojit? A to všechno nahlas říct nemůžete, protože byste vypadali směšně.
2. Aktivity, které jste si dřív užívali, vás teď nebaví
Dřív jste se těšili na čtení knih, sledování filmů nebo hraní her. Teď už vám to nepřináší takovou radost. Jste nervózní a nedokážete se soustředit. Myšlenky vám utíkají k tomu, co by se mohlo stát špatně, kdybyste šli ven.
3. Nedokážete už ani dělat běžné věci
„Sociální“ úzkost se netýká jenom zábavy. Může vám bránit i v běžných, nutných činnostech. Najednou se bojíte jít nakoupit, do posilovny nebo do práce. Ne proto, že byste chtěli být sami, ale proto, že vás děsí interakce s lidmi. Dlouhodobě to samozřejmě vede k dalším problémům a zhoršuje už tak dost nepříjemné pocity.
4. Společenské akce, které jste dřív zbožňovali, vás teď děsí
Chodili jste s kamarády do nejhoršího klubu ve městě a celou noc jste tancovali a zpívali. Teď se vám při té představě ježí chlupy. Bojíte se, co si o vašem zpěvu pomyslí ten cizí chlap v trenčkotu, kterého už nikdy neuvidíte. Dřív jste se na tyhle akce těšili a pak jste si po nich s radostí odpočinuli. S úzkostí se i oblíbené činnosti můžou změnit v děsivou noční můru. A člověk se pak snadno uchýlí k nezdravým způsobům, jak si to zase užít (třeba pije víc, než je zdrávo). Ale to jsou jen dočasné berličky, které problém nevyřeší.
5. Vztahy už neudržujete tak snadno jako dřív
Nikdy jste nebyli extra společenští, ale vždycky jste měli okruh blízkých přátel. I s vaší introverzí vám nikdy nedělalo problém tyhle vztahy udržovat. Ale teď? Teď odpovídáte kamarádům s několikadenním zpožděním, protože se bojíte, kam by se ten rozhovor mohl ubírat. Neberete telefony od nejlepších přátel nebo od šéfa jen proto, že máte strach: „Co když se budou chtít bavit o něčem, na co nejsem připravený?“ A pak se sami sobě smějete, když si konečně tu zprávu přečtete a zjistíte, že je naprosto banální.
Snad vám tyhle příklady pomůžou rozlišit mezi introverzí a sociální úzkostí. A pokud máte pocit, že se vás úzkost týká, udělejte první krok a vyhledejte pomoc. Každý jsme jiný a na každého funguje něco jiného. Nejlepší je poradit se s odborníkem – s psychologem nebo psychiatrem. Můžou vám doporučit terapii, léky nebo jiné metody, které vám pomůžou tu úzkost zvládnout. Držím palce!