Když se řekne „introvert“, co se vám vybaví? Zamyslíte se nad knihovníkem, spisovatelem nebo někým, kdo neustále dělá všechno v zákulisí? Co kdybych vám řekl, že introverti byli také někteří z největších sociálních aktivistů, generálních ředitelů a hudebníků našeho světa? O introvertech koluje spousta běžných mylných představ, které jsou založeny na povrchním zobrazení v naší kultuře. Tady je 10 mýtů o introvertech, které už konečně vyvracíme.
Introverti: 10 mýtů, které už konečně vyvracíme
1. Introverti nemají rádi rozhovory.
Tohle je úplný nesmysl. Introverti rádi mluví, ale musí to mít smysl. Jinak se výměna slov zdá zbytečná. Nechápou smysl small talku a nepovažují za vhodné trávit čas drby nebo povrchními rozhovory, kterým chybí hloubka. Znám to moc dobře. Jako introverta mě nic neodradí víc než účastnit se bezvýchodného rozhovoru. Musím vědět, že to alespoň někam směřuje. Jinak se většinou spokojím s tím, že budu potichu.
2. Všichni introverti jsou stydliví.
Stydlivost a introverze jsou dvě různé věci. I když existují introverti, kteří jsou stydliví, existují i tací, kteří nejsou. To může platit i pro extroverty, protože někteří mohou být zpočátku stydliví, než se s ostatními lépe seznámí. Osoba, se kterou chodím, je introvert, ale rozhodně není stydlivá. V závislosti na společenské situaci mohu být i já sama stydlivý introvert. Stydlivost je jakýsi bolestivý pocit, který člověk zažívá, když se bojí, že bude sociálně odmítnut. Introverze je tendence více se soustředit na vnitřní myšlenky než na vnější svět. A i když stydlivost skutečně způsobuje, že se člověk soustředí na to, co má v hlavě, introverze může existovat i bez ní.
3. Introverti neradi chodí ven.
To je nepravda. Introverti rádi chodí ven. Venku rádi zůstávají jen po určitou dobu, než se musí vrátit domů, aby se znovu nabili. Je to proto, že introverti přijímají informace velmi rychle, což je pro ně může být ohromující, pokud to musí dělat dlouhou dobu. Neustálé vystavování se přestimulujícímu prostředí může být příliš mnoho, takže je to hodně vysiluje. Mně osobně nevadí chodit občas na koncerty, pokud to znamená, že budu moct vidět vystupovat moje oblíbené kapely. Nevadí mi ani zábavní parky nebo festivaly. Jen v takovém prostředí nemůžu být příliš dlouho, než se moje tělo rozhodne, že už toho má pro dnešek moc.
4. Introverti nemají rádi lidi.
Tohle mě vlastně rozesměje, protože je to neuvěřitelně odsuzující. Nenávidíme lidskou rasu (i když někdy ty dny máme; vážně, kdo to občas nevzdal?). Susan Cainová, introvertka a autorka knihy Ticho, píše: „Láska je nutná, družnost je volitelná.“ Introverti si váží svých několika blízkých milovaných. Více jim záleží na kvalitě vztahů, které mají, než na množství lidí v jejich životech. Počet skutečných přátel, které mám, mohu spočítat na jedné ruce. Dávám tomu přednost. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že mít jednoho nejlepšího kamaráda než mnoho ne tak blízkých má obrovský rozdíl. Jaký má smysl přátelství, když nemáš někoho, komu se můžeš vypovídat ze svých vnitřností?
5. Introverti se nemohou stát vůdci.
I když studie ukázaly, že extrovertních vůdců je více než introvertních, neznamená to, že žádní nejsou. A také to neznamená, že extroverti jsou lepší vůdci. I když jsou extroverti přirozeně asertivnější a nadšenější, což je činí atraktivnějšími pro své následovníky, introverti mají větší sklon skutečně naslouchat nápadům a návrhům svých následovníků, než aby na ně vnucovali své vlastní názory. V minulosti jsem pracoval jako mentorský vedoucí se studenty. Všiml jsem si, že čím víc jsem naslouchal jejich problémům, tím víc se mezi námi budovala důvěra. Dovolil jsem jim, aby měli svůj hlas, a místo abych jim přímo říkal, co mají dělat, nabídl jsem jim možnosti a nechal jsem je, aby se sami rozhodli, a přitom jsem jim připomínal důsledky za každou z nich.
6. Introverti jsou špatní v networkingu.
I když se ukázalo, že extroverti mají větší sítě, vědět víc lidí nemusí nutně znamenat víc příležitostí k práci. Silný networking je spíše o dojmu, který uděláte na lidi kolem sebe, a o spojení, která s nimi navážete. Protože si introverti cení a chápou, že prostor je důležitý, nejsou při práci ohromující, protože nikomu nevnucují své nápady. To ostatním ukazuje, že se na ně dá spolehnout, a zároveň udržuje v profesionálním prostředí nízké drama. V průběhu let, kdy jsem pracoval v různých prostředích, jsem si všiml, že mám tendenci být ramenem, o které se ostatní mohou opřít. Lidé za mnou často chodí se svými problémy a obavami. Nejenže mi to pomáhá navazovat spojení s ostatními, ale dává nám to všem šanci být lidmi. Pomáhá to mým spolupracovníkům a mně efektivněji spolu komunikovat a umožňuje nám to společně překonat i ty nejtěžší dny.
7. Introverti nevědí, jak se bavit.
To není pravda. Dopamin, neurotransmiter, který je spojován s vzrušením a vyhledáváním senzací, je ten, vůči kterému jsou mozky introvertů citlivé. Jen proto, že jsou introverti zapojeni jinak než extroverti, neznamená to, že jsou úplně ochuzeni o nové zážitky. Zábava je super subjektivní. A jen proto, že introverti nechodí pořád na večírky, neznamená to, že tuto možnost nenahrazují aktivitami, které jsou pro ně naplňující a uvolňující. Miluju chodit na pláž s několika svými blízkými přáteli během západu slunce, když tam není dav lidí. Často vyhledáváme místa, kde můžeme vést dobré rozhovory, které nás zbaví stresu v našich životech a umožní zpomalit čas. Uvolněné aktivity a dobrá společnost budou v mých očích vždy zábavné.
8. Všichni introverti nemají rádi veřejné projevy.
Často se předpokládá, že extroverti jsou ti, kdo zabírají veškerý prostor, pokud jde o živá vystoupení a veřejné projevy. A i když je obvykle více úzkosti spojené s tím, že introverti vstanou a mluví před velkou skupinou lidí, to neznamená, že se introverti neúčastní veřejných projevů. Může introvertům trvat déle, než se na to znecitliví, pokud jim to není příjemné, ale pokud je jejich vášeň povzbudí, aby se postavili k desce a přednesli projevy o tom, na čem jim nejvíc záleží, mohou se stát úžasné věci. Pamatuju si, že když jsem vyrůstal, absolutně jsem nesnášel dělat prezentace ve třídě. Ale čím víc jsem to dělal, tím víc jsem se v tom zlepšoval. Byla tam jedna konkrétní dívka v mé třídě během našeho posledního ročníku na střední škole, která sledovala můj pokrok a komentovala to, když jsem dostal zpětnou vazbu. Nemyslel jsem si, že si toho někdo všiml (nemyslel jsem si, že to někoho vůbec zajímá), a ani jsem si nevšiml, jak daleko jsem se dostal, dokud na to neupozornila. Na veřejném projevu je to, že to není jen o tom, že vstanete a přednesete projev. Je to způsob, jak diváci uvidí něco, co řečník mohl přehlédnout. A když se to komunikuje mezi oběma stranami, vznikne porozumění.
9. Introverti jsou špatní prodejci.
Lidé si často myslí, že prodejci jsou společenští, vřelí a asertivní extroverti. Ale introverti jsou vynikající prodejci, protože místo toho, aby byli silní a vyžadovali, aby zákazníci kupovali jejich produkty, zaujímají upřímnější přístup a naslouchají tomu, co zákazníci hledají. To může zákazníkům pomoci cítit se, jako by byli na stejné vlně jako introvertní prodejci, než aby se cítili napadeni a ohromeni někým, kdo se zajímá pouze o ovládnutí svého dalšího kroku. V maloobchodě pracuji 2 ½ roku. Všiml jsem si, že pomáhám uskutečnit více prodejů, když naslouchám a poskytuji možnosti, vyprávím zákazníkům o výhodách každé z nich, ale nechávám jim prostor a čas na to, aby se rozhodli, místo abych na ně tlačil. Na konzumerismu nezáleží nutně na tom, co se kupuje. Někdy je to jen o tom, že se někomu jinému představí moc volby a umožní se spotřebiteli věřit, že jeho volba je dostatečná a má pozitivní dopad na jeho život. Je to všechno o podpoře myšlenky, že máme kontrolu nad svým vlastním osudem a štěstím.
10. Introverti se mohou s dostatečnou praxí stát extroverty.
Tenhle má veřejnost obvykle nejraději, takže je to vlastně srdcervoucí, špatné a naprosto urážlivé. Bez introvertů bychom neměli některá z nejúžasnějších uměleckých děl, filmů, literatury, vědeckých průlomů a vynálezů, které dnes máme. Introverti jsou zásadní. Takže místo toho, abyste se nás snažili „opravit“, jako bychom byli rozbití, nechte nás být. Jsme životně důležití pro lidskou rasu.
King, C. (2008). 10 mýtů o introvertech. Získáno 29. října 2017.