„`html
Máte ten pocit? Ten zvláštní, neurčitý pocit, že se něco mění? Že už to není úplně jako dřív, ale vlastně nevíte, jestli je to k lepšímu, nebo jen jiný? Cesta osobního rozvoje je jako horská dráha – nahoru, dolů, zatáčky, občas zastávka na rozhled, a občas se vám prostě chce křičet. A uprostřed toho všeho se ptáme: Dělám vůbec nějaké pokroky?
Jak poznám, že dělám pokroky?
Tohle je otázka za milion. Protože pokrok není žádná tabulka s výsledky, kde si odškrtáváte splněné úkoly. Není to ani okamžitý AHA moment, po kterém se rázem cítíte osvícení. Pokrok je spíš skládanka, mozaika drobných změn, které se poskládají do obrazu až s odstupem času. Ale nebojte, existují signály, které vám napoví, že jdete správným směrem.
Vnímáte svět jinak
Vzpomínáte si, jak jste dřív reagovali na určité situace? Co vás dokázalo vytočit do běla, rozesmutnět k slzám, nebo paralyzovat strachem? Zkuste se na to podívat zpětně. Vidíte rozdíl? Možná už nemáte tak silné reakce, možná se dokážete na problém podívat z nadhledu, možná dokonce dokážete najít řešení tam, kde jste dřív viděli jen neřešitelnou situaci. To je jasný znak pokroku. Změnili jste úhel pohledu, a to je sakra důležité.
Už neopakujete staré chyby (nebo alespoň ne tak často)
Chybovat je lidské, to víme všichni. Ale opakovat ty samé chyby dokola, to už je něco jiného. Pokud si všímáte, že se vyhýbáte situacím, které vám dřív dělaly problémy, nebo že se dokážete z chyb poučit a příště se jim vyhnout, gratuluji, udělali jste obrovský krok vpřed. Samozřejmě, občas uklouzneme, jsme jen lidi. Ale důležité je, že už víme, kde leží ta zrádná banánová slupka.
Jste k sobě laskavější
Sebe-lítost a sebekritika jsou jedni z největších zabijáků pokroku. Pokud se vám daří být k sobě laskavější, dopřát si odpočinek, ocenit se za malé úspěchy a odpustit si chyby, jste na dobré cestě. Pamatujte, cesta osobního rozvoje není sprint, ale maraton. A na maratonu potřebujete hlavně sílu a pozitivní myšlení. A k tomu patří i umění být k sobě dobrý.
Umíte říct „ne“
Ať už se jedná o práci navíc, která vás vysává, o setkání, které vám nic nepřináší, nebo o vztah, který vás jen ubíjí, naučit se říct „ne“ je klíčové. Dříve jste se možná báli odmítnout, báli jste se, co si druzí pomyslí, báli jste se konfliktů. Ale teď víte, že vaše energie je cenná, a že máte právo ji chránit. A to je obrovský pokrok v sebeprosazování a sebedůvěře.
Takže se na sebe podívejte s odstupem. Vidíte ty malé krůčky, ty nenápadné změny? Vidíte, jak se měníte a rostete? Pokud ano, pak si můžete s klidem říct: Ano, dělám pokroky. A to je ten nejdůležitější pocit.
„`