Víte, jak se říká, život není peříčko. A někdy se stane, že se nám do něj zamotá pěkný osten v podobě problému, který se nám nechce řešit. Tlačíme ho před sebou, jako pověstnou káru s hnojem, a doufáme, že se to nějak vyřeší samo. Jenže ono ne. A pak se možná odhodláme vyhledat terapeuta. Ale i tam se ta naše „kára“ může projevit v podobě odporu. Co s tím? Jak s tím terapeut pracuje?
Co je to ten odpor a proč se objevuje?
Odpor v terapii není žádná osobní urážka terapeuta. Je to vlastně docela přirozená věc. Představte si to jako vnitřní obranu proti změně. Bojíme se toho, co neznáme, i když to může být pro nás to nejlepší. Možná se bojíme bolestivých vzpomínek, možná se bojíme, že budeme muset opustit to, co je nám známé, i když nám to škodí. Odpor je zkrátka takový alarm, který se rozezní, když se blížíme k něčemu, co vnímáme jako ohrožení.
Jak se odpor projevuje?
Projevů odporu je celá řada. Někdy je to takové to „všechno je v pohodě, nic se neděje“, i když je evidentní, že se něco děje. Jindy zas dochází k zapomínání, zpožďování se na sezení, nebo dokonce k úplnému vynechávání. Může se stát, že se klient začne v terapii nudit, mluvit o nepodstatných věcech, nebo naopak se neustále hádá s terapeutem. Je to zkrátka taková hra na schovávanou, kdy se klient snaží vyhnout tomu, co je pro něj nepříjemné.
Jak s tím terapeut pracuje?
Terapeut se na odpor nedívá jako na něco špatného, co je potřeba potlačit. Naopak, vnímá ho jako cennou informaci. Ukazuje mu, kde jsou ta citlivá místa, na která je potřeba dát pozor. Terapeut s klientem o odporu otevřeně mluví. Snaží se zjistit, co za ním stojí, jaké obavy a strachy ho doprovázejí. Je to taková detektivní práce, kdy se společně snaží odhalit příčiny odporu. A hlavně, terapeut netlačí na pilu. Ví, že změna potřebuje čas a respektuje klientovo tempo. Někdy stačí jen to, že klient ví, že ho terapeut vnímá a rozumí jeho obavám.
Techniky, které terapeut může použít
Terapeut má k dispozici celou řadu technik, jak s odporem pracovat. Může se jednat o práci s fantazií, kdy se klient snaží představit si, co se stane, když se jeho obavy naplní. Může používat techniky kognitivní terapie, kdy se klient učí rozpoznávat a měnit své negativní myšlenky. Důležitá je také práce s emocemi, kdy se klient učí prožívat a zpracovávat své pocity. A samozřejmě, klíčová je důvěra a bezpečný vztah mezi terapeutem a klientem. Protože teprve v bezpečném prostředí se klient může odvážit odkrýt své slabosti a obavy.
Zkrátka, práce s odporem v terapii je cesta plná překážek, ale i možností. Je to proces, který vyžaduje trpělivost, empatii a hlavně důvěru. Ale pokud se to podaří, odměnou je hlubší sebepoznání a cesta k lepšímu a spokojenějšímu životu. A to, uznejte sami, stojí za to.