Možná jste si někdy položili otázku, co se vlastně děje za zavřenými dveřmi terapeutické ordinace. Co se tam smí a co už ne? Terapie je intimní a zranitelný prostor, a proto je etika práce terapeuta klíčová. Nejde jen o dodržování zákonů, ale především o vytvoření bezpečného a důvěrného prostředí, kde se člověk může otevřít a pracovat na sobě bez obav.
Co to vlastně etika v terapii znamená?
Etika v terapii není jen seznam pravidel, ale spíš soubor morálních principů, které terapeuta vedou v jeho práci. Jde o to, aby se choval zodpovědně, s úctou a respektem ke klientovi. V podstatě se dá říct, že etický kodex je takový kompas, který terapeutovi ukazuje správný směr, i když se situace zdá složitá a nejednoznačná. A těch se v terapii najde požehnaně.
Důvěrnost: Základní kámen terapie
Asi nejdůležitější etickou zásadou je důvěrnost. Všechno, co v terapii zazní, zůstává mezi čtyřma očima. Terapeut nesmí nikomu sdělovat informace o klientovi, a to ani rodině nebo přátelům. Samozřejmě existují výjimky, například pokud by klient ohrožoval sebe nebo někoho jiného, ale i v takových případech je terapeut povinen postupovat s maximální opatrností a diskrétností. Představte si, že by se vaše nejniternější obavy a tajemství rozkřikly do světa. Děsivá představa, že? Proto je důvěrnost tak zásadní.
Kompetence: Vím, co dělám (a co ne)
Terapeut by měl pracovat pouze v oblastech, ve kterých má dostatečné vzdělání a zkušenosti. Nemůže se specializovat na všechno a nemůže se tvářit, že rozumí všemu. Poctivost a sebereflexe jsou v tomto ohledu klíčové. Pokud si terapeut není jistý, měl by se obrátit na supervizora nebo kolegu. Protože, jak se říká, víc hlav víc ví.
Objektivita: Bez předsudků, prosím
Terapeut by měl být objektivní a nezaujatý. Neměl by do terapie promítat své vlastní názory, hodnoty nebo přesvědčení. Měl by klienta vnímat jako jedinečnou osobnost s vlastními potřebami a cíli. Snadno se to řekne, ale hůř se to dělá. Všichni máme nějaké předsudky a automatické reakce. Proto je důležité, aby si terapeut byl svých vlastních „slepých skvrn“ vědom a pracoval s nimi.
A co když se něco pokazí?
I přes veškerou snahu může dojít k etickému pochybení. Co v takové situaci dělat? Klient má právo si stěžovat. Může se obrátit na etickou komisi odborné organizace, ke které terapeut patří. Důležité je vědět, že nejste bezbranní a že máte právo na nápravu. A pamatujte, terapeut je taky jen člověk. Chyby se stávají. Důležité je se z nich poučit a snažit se je neopakovat.