Tak co, už jste někdy přemýšleli o tom, jak moc se liší sezení s psychologem, když vám je dejme tomu třicet, a když jste sotva odrostli plínkám? Zní to možná jako banální otázka, ale věřte mi, že rozdíl je kolosální. Není to jen o hračkách v rohu místnosti, i když i ty hrají svou roli.
Jaký je rozdíl mezi terapií pro dospělé a pro děti/dospívající?
Představte si to jako dvě naprosto odlišné disciplíny, které mají sice společný cíl – pomoct člověku cítit se líp – ale používají k tomu úplně jiné nástroje. U dospělých je to často o rozhovoru, o slovech, o hledání kořenů problémů v minulosti. Ale jak tohle chcete aplikovat na sedmileté dítě, které má plnou hlavu spíš Star Wars než Freuda?
Slovní zásoba a komunikační dovednosti
Děti prostě neumí tak dobře vyjádřit, co se jim honí hlavou. Potřebují k tomu něco víc než jen otázky a odpovědi. Proto se v terapii s dětmi hodně využívá hra, kreslení, modelování, prostě cokoliv, co jim pomůže otevřít se a ukázat, co se děje uvnitř. Představte si to jako takový „mind reading“ skrz hračky a barvičky.
Rodinný systém v centru pozornosti
Další obrovský rozdíl je v zapojení rodiny. U dětí je téměř nemožné pracovat jen s nimi samotnými. Rodina je jejich svět, a pokud se něco děje doma, dítě to odnese jako první. Proto je důležité zapojit rodiče, sourozence, prostě všechny, kdo jsou součástí toho malého človíčka.
Čas hraje roli
A nakonec, i délka sezení a celkový průběh terapie je jiný. Děti mají menší pozornost, takže sezení jsou kratší a častější. Je to jako s učením – radši pár krátkých lekcí než jedna dlouhá, ze které si člověk nic nepamatuje. Celkově jde o to, aby terapie pro děti byla zábavná, hravá a aby se na ni těšily, ne aby ji vnímaly jako další povinnost. Je to investice do jejich budoucnosti, do jejich emočního zdraví.