Vyrůstat pod neustálou palbou kritiky se může podepsat na životě víc, než si myslíme. Neseš si s sebou pochybnosti, pocity viny a rány na duši, které se těžko hojí. Ovlivňuje to, jak vnímáš vlastní hodnotu, jak se stavíš k výzvám a jak navazuješ vztahy s ostatními. Někdy je to jako nosit neviditelné brnění, ale uvnitř se cítíš zranitelný/á.
Jizvy dětství: 5 znamení, že jsi vyrůstal/a pod palbou kritiky
Možná jsi vyrůstal/a v prostředí, kde se netolerovaly chyby, chybělo povzbuzení a prostor pro vlastní názor. Rodiče to sice mysleli dobře, ale neuměli komunikovat zdravě a nepomohli ti budovat zdravé sebevědomí. Co s tím? Podívejme se na to…
Jak poznáš, že jsi vyrůstal/a pod palbou kritiky?
Pokud tě myšlenka na kritiku zraňuje nebo se cítíš okamžitě v defenzivě, možná se v následujících bodech poznáš. Zkoumání kořenů této přecitlivělosti ti může pomoct začít budovat zdravější vztah ke kritice a vytvářet si pozitivnější návyky.
1. Bojíš se zkoušet nové věci
Dělat chyby je normální, ale pro tebe je to katastrofa. Strach z neúspěchu ti brání riskovat. Máš hluboko zakořeněný strach, že nejsi dost dobrý/á, a to tě paralyzuje. Raději se držíš zpátky, než abys se vystavil/a potenciálnímu selhání. Ale víš co? Tímhle přístupem ti proklouzne spousta zajímavých příležitostí mezi prsty. Zkus začít s něčím malým, co tě sice trochu vyvede z komfortní zóny, ale zároveň to není nic dramatického. Třeba si dej na pár sekund studenou sprchu nebo se pět minut protahuj. Krok za krokem se budeš cítit jistější a odvážnější.
2. Máš problém přijímat projevy náklonnosti
Představ si, že máš na sobě tričko se svojí oblíbenou kapelou. Konečně se naskytla příležitost ho vzít a ty se v něm cítíš o trochu líp. Najednou slyšíš: „Hele, super tričko!“ A tobě je to spíš nepříjemné. Nejsi zvyklý/á na komplimenty, protože máš pocit, že si je nezasloužíš. Tak to odbudeš nějakou hláškou typu „Je starý/Není ani můj/“. Když jsi vyrůstal/a pod neustálou kritikou, možná jsi dostával/a málo lásky a uznání, nebo vůbec žádné. Proto můžeš reagovat tak, že komplimenty zlehčuješ a máš úzkost z projevů náklonnosti. Těžko věříš, že tě má někdo doopravdy rád. Zkus si projevovat laskavost sám/sama k sobě, jako bys to dělal/a pro někoho, kdo si to zaslouží. Pochval se za outfit, smysl pro humor nebo za úkol, který se ti povedl i přes potíže.
3. Jsi náchylný/á k depresím a úzkostem
Neustálá sebekritika a pocit nedostatečnosti, které pramení z kritiky v dětství, můžou vést k rozvoji depresí a sociální úzkosti. Kritizuješ se za to, že máš depresi, a tím si ještě víc kazíš náladu. Začarovaný kruh, co? Zkus pracovat s negativními myšlenkami a nahrazovat je afirmacemi, které jsou ti blízké a odpovídají tvé současné situaci. Místo „Jsem neschopný/á a dělám jen chyby“ si řekni „Je v pořádku dělat chyby, protože se z nich učím“ nebo „Dávám si právo na omyl“. A hlavně: Pokud se potýkáš s psychickými problémy, neváhej vyhledat odbornou pomoc!
4. Nedokážeš si věřit
Představ si: Kamarád/ka se tě ptá na názor. Ty mu/jí řekneš, ať si udělá, jak chce, ale on/a trvá na tom, abys mu/jí něco poradil/a. Máš ho/ji rád/a, ale tohle dělá pořád. Divíš se, proč se nemůže rozhodnout sám/sama. A co kdybys touhle kamarádkou byl/a ty? Jedním ze znaků toho, že jsi vyrůstal/a pod neustálou kritikou, je neschopnost věřit si. Kvůli tomu, že tvoji blízcí neustále zpochybňovali a shazovali všechno, co děláš, nevěříš, že víš, co je pro tebe nejlepší, a nejsi schopný/á se sám/sama rozhodovat. Máš v sobě hlasitého vnitřního kritika, cítíš se neschopný/á zvládat každodenní výzvy a neumíš se mít rád/a. Zkus si každý den stanovit malý cíl a splnit ho. Tím si začneš dokazovat, že jsi schopný/á zvládat náročné věci a že víš, co je pro tebe nejlepší.
5. Jsi přecitlivělý/á na kritiku
Kritika sama o sobě nemusí být špatná, ale pokud jsi vyrůstal/a v prostředí, kde jsi byl/a terčem kritiky, můžeš mít pocit, že každá poznámka je osobní útok. I neutrální komentáře tě můžou ranit. Možná máš pocit, že máš tenkou kůži a kritika tě pálí. Je vyčerpávající brát si každé slovo osobně a většinou se tomu nedá zabránit, protože to jinak neumíš. Ale tenhle přístup se dá změnit, chce to jen trpělivost a snahu. Zkus se u každé kritiky, ať už pozitivní nebo negativní, zeptat sám/sama sebe: Je to pravda? Je to užitečné? Můžu se z toho poučit? Díky analýze se na kritiku dokážeš dívat objektivněji a rozhodnout se, jestli ji využiješ k růstu, nebo jestli je to jen zlomyslný útok.
Poznáváš se v některém z těchto bodů ty nebo někdo, koho znáš? Tento seznam sice není vyčerpávající, ale může být dobrým začátkem. Pokud s tím rezonuješ, zvaž možnost, že nejsi tak vadný/á, jak ti možná bylo vštěpováno. Možná je tenhle obraz sebe sama lež, kterou ti někdo jiný řekl, že jsi. Ale dobrou zprávou je, že s trpělivostí a snahou se můžeš vymanit z těchto automatických negativních reakcí a vytvořit si vlastní nové myšlenky založené na pravdě o tom, kdo doopravdy jsi.