Život. Někdy se zdá, že nám hází klacky pod nohy, že? Zvlášť, když se ohlížíme zpět a vidíme ty… no, řekněme „méně zářivé“ momenty. Všichni máme svoje jizvy, ale co když ty vaše nejsou tak úplně vaše?
Jizvy minulosti: 6 signálů, že tvá bolest není tvá vina
Možná se vám to zdá divné. Jak by něco, co se stalo mně, nemělo být „moje“? Ale víte co? Někdy si neseme břemena, která nám byla vnucena. Trauma z dětství, špatné vztahy… to všechno se na nás podepíše. A tyhle jizvy pak ovlivňují, jak se chováme, co si myslíme a jak vnímáme svět.
1. Sociální trable? Jako byste byli na trní
Máte pocit, že i obyčejná konverzace s novými lidmi je jako maraton po rozbitém skle? Bojíte se kritiky, máte divné pocity z lidí, kteří vám vlastně nic neudělali? Možná jste si jen zvykli být ve střehu. Mozek, který si pamatuje nebezpečí, se ho snaží vyhnout za každou cenu. Jak říká jeden známý psycholog: „Dítě, které zažilo špatné zacházení, se může bát vztahů obecně.“ Co s tím? Zkuste pracovat s řečí těla. Když chcete dát najevo odstup, zkřižte ruce. Když se chcete otevřít, udržujte oční kontakt a uvolněte se.
2. Tělo bolí, ale doktoři nic nevidí
Břich, hlava, záda… všechno bolí, ale testy jsou negativní? Víte, co to může být? Stres z minulosti dokáže pěkně zamávat s imunitou. A někdy se bolest ukáže i jako obezita nebo poruchy příjmu potravy. Jak se říká, „tělo si pamatuje“. Tak se ho zeptejte, co potřebuje. Dopřejte si odpočinek, zdravé jídlo a hlavně laskavost.
3. „Čtu“ lidi jako otevřenou knihu
Umíte odhadnout, co si kdo myslí, dřív, než to stihne říct? Všímáte si mikroexpresí, drobností v řeči těla? Možná jste si to vypěstovali, abyste se chránili. Kdysi jste potřebovali vědět, co se chystá, abyste se vyhnuli průšvihu. Teď to můžete využít k budování lepších vztahů, ale nezapomeňte občas vypnout „detektor lži“ a prostě věřit.
4. Úzkost a deprese… staré známé
Jste věčně úzkostní, smutní a nic vás nebaví? Bohužel, trauma z dětství má často za následek právě tyhle psychické problémy. Důležité je si uvědomit, že nejste vaše úzkost a deprese. Jste člověk, který je prožívá, ale máte právo na šťastný a plnohodnotný život. Hledejte pomoc, mluvte o tom, co vás trápí, a nenechte se těmito pocity pohltit.
5. Emoční „vypnutí“? Bezpečí, které bolí
Cítíte se prázdní, jako byste žili v bublině? Možná jste si kdysi vytvořili emocionální zeď, abyste se chránili před bolestí. Jenže ta zeď vás teď drží uvnitř. Je těžké zase začít cítit, ale je to jediná cesta, jak se pohnout dál. Nebojte se smutku, vzteku, radosti… všechny emoce mají svůj smysl a pomáhají nám růst.
6. Nízká sebehodnota? Klam, co se těžko rozbíjí
Jste přesvědčení, že za nic nestojíte? Že si nezasloužíte štěstí? Pozor, to může být důsledek špatného zacházení. Někdo vám kdysi vtloukal do hlavy, že jste špatní, a vy jste tomu uvěřili. Ale víte co? Máte právo si svůj příběh přepsat. Můžete se stát hrdinou vlastního života. Můžete si říct: „Ano, stalo se mi to, ale už to neovlivňuje, kým jsem.“
Pamatujte si, není to vaše vina. Nejste zodpovědní za to, co se vám stalo, ale jste zodpovědní za to, jak s tím naložíte dál. Hledejte pomoc, obklopte se lidmi, kteří vás podporují, a nevzdávejte se. Zasloužíte si šťastný a plnohodnotný život.