Vzpomínáte si na ty studentské vylomeniny těsně před maturitou? Naše škola, sice vyhlášená jako jedna z nejlepších, co se týče posílání studentů na vysoké školy, měla s tím občas kříž. Každý rok to samé – vyhrožování, varování, ale stejně se našla parta, která si neodpustila nějakou tu „drobnost“. Ale ruku na srdce, byl to jen nevinný žert, nebo už zašel příliš daleko?
Kalhoty dolů a úsměv: Provokace, nebo lék na samotu velkoměsta?
Než si odpovíme, co vyváděli maturanti u nás, pojďme se podívat za oceán, konkrétně do New Yorku. Slyšeli jste o „No Pants Subway Ride“?
Je to už tradice, založená komediální skupinou Improv Everywhere. Z původních sedmi odvážlivců se akce rozrostla do obřích rozměrů. Tisíce lidí, holé nohy a mrazivé počasí. Boston, Sydney, Paříž, Šanghaj – všude se jezdí metrem bez kalhot. A proč?
„Chceme Newyorčanům dát důvod zvednout oči od novin a telefonů a zažít něco trochu jiného, než je ta jejich každodenní šedá rutina,“ říká jeden z organizátorů, Jesse Good. No, nevím jak vy, ale já bych v těch mrazech raději zůstala v teplých kalhotách…
Jak to funguje?
Princip je jednoduchý: lidé v zimním oblečení nastupují do metra na různých zastávkách. Dělají, že se neznají. A co je divné? No přeci chybějící kalhoty! Po jízdě se všichni sejdou na afterparty v baru. Hudba, tanec, fotky… no, v trenkách.
Napadá vás, jestli je to vhodné pro děti? Nebo je to spíš o tom, že se lidé z celého světa sblíží a navážou nová přátelství?
Humor má podle vědců schopnost spojovat lidi. Ale co žerty?
„Žerty se ale málokdy prezentují jako teambuilding a ani to není motivace pachatele. Často je hlavním cílem si prostě z někoho nebo z něčeho vystřelit,“ říká antropoložka a socioložka Giselinde Kuiper z Univerzity v Amsterdamu. „Tímto způsobem mohou být žerty relativně nenásilným způsobem, jak si dobírat šéfy, vedoucí a další nadřízené.“
Psycholog Larry Ventis z The College of William and Mary tvrdí, že mnoho žertů má mírný nádech agrese. Jsou srovnatelné s hrou štěňat v parku. Ani jedna strana nemá v úmyslu způsobit vážnou škodu; obě strany se obvykle zúčastňují s dobrým úmyslem.
Ale ne každý to vidí s nadhledem. „Pro oběť vtípku… zotavení vyžaduje změnu v myšlení, od braní situace vážně k pochopení, že všechno se stalo v dobré náladě,“ říká Kuiper.
„Abyste se mohli smát vtipu, který na vás byl spáchán, musíte se alespoň dočasně vžít do kůže jiných lidí a podívat se na sebe z jejich pohledu,“ říká antropoložka Moira Smith z Indiana University Bloomington, „což není vždy snadné. „Je těžké získat odstup, abyste se mohli něčemu smát, když jste ve skutečnosti… [terčem vtipu],“ říká (Arnold, 2011).
Takže, co si z toho odnést? Ve světě, kde šikana a extrémní žerty mohou vést až k tragédiím, jsou žerty neškodnou zábavou, nebo nebezpečnou hrou? Měly by se žerty vnímat s větší empatií jako způsob, jak navázat kontakt s cizími lidmi?