Znám to. Ten pocit, kdy se snažíš někoho pustit k sobě, ale uvnitř tebe křičí sirény. Bojíš se. Bojíš se, že se to pokazí. Že zase budeš zklamaná. Že ti někdo ublíží. A tak se raději stáhneš. Postavíš si kolem sebe hradby. A staneš se… chladnou?
Když chlad bolí víc: Proč se někteří lidé chrání „bezcitností“
Možná znáte ten citát: „Důvěra je lepidlo života. Je to nejdůležitější složka efektivní komunikace. Je to základní princip, který drží všechny vztahy.“ Moudrá slova, že? Ale co když tohle „lepidlo“ už ztratilo svou sílu? Co když se vám pokaždé, když se odvážíte někomu věřit, rozpadne všechno na prach?
Strach a ledové království
Je krutost jen maska? Zamysleli jste se někdy nad tím, že ta „chladnost“, kterou u někoho vidíte, je jen obranný mechanismus? Možná se ten člověk bojí. Možná už tolikrát zažil zradu, že si raději vytvořil kolem sebe ledové království, do kterého nikoho nepustí. Nemusí to být nutně zlá vůle, spíš strach, pramenící z hluboké bolesti.
Filozof James Kroeger tvrdí, že chladné chování k druhým je instinktivní reakce na pocit méněcennosti. Vlastně něco jako „útok je nejlepší obrana“. I šikanující děti se prý bojí, že nebudou přijaté, a tak raději sami způsobují bolest, aby se vyhnuly svému vlastnímu strachu.
Ztracená důvěra a její následky
Pistanthrophobia – strach z důvěry. Slyšeli jste o tom? Vzniká, když člověk opakovaně zažije zradu. Víte, to je ta situace, kdy někomu otevřete své srdce, svěříte se mu s tím nejniternějším, a on to zneužije. Bolí to. Hrozně moc. A pak už nechcete riskovat, že se to bude opakovat. A tak se izolujete.
Jenže, a to je to nejhorší, izolace není řešení. Jsme sociální tvorové. Potřebujeme kontakt s druhými, jinak chřadneme. A paradoxně – čím víc se izolujeme, tím víc se nám lidé vyhýbají a tím víc se utvrzujeme v tom, že jsme „chladní a bezcitní“. Kruh se uzavírá.
Co je horší: bolest ze zrady nebo bolest ze samoty?
Otázka je, co bolí víc. Bolest ze zrady, která sice rychle odezní, ale zanechá hluboké jizvy? Nebo bolest ze samoty, která je chronická, ale „bezpečná“? Nejspíš neexistuje správná odpověď. Každý si musí najít svou vlastní cestu.
Přemýšleli jste někdy o tom, proč vás někdo „odstrkuje“? Možná se jen bojí. Možná se bojí, že se vám otevře a vy mu ublížíte. Možná pod tou „chladnou“ fasádou skrývá zlomené srdce.
Zkuste se zamyslet. A třeba se vám podaří prolomit tu ledovou bariéru. Třeba najdete cestu k člověku, který jen potřebuje trochu pochopení a bezpečí.
Zdroje: Stephen Covey, James Kroeger (i když v tomto článku nejsou přímé citace)