“Dream your dream. Dream big and then bring it to life” – To je motto, které se nám líbí. Ale co když se ty sny začnou plést s realitou? Kde končí nevinné zasnění a začíná něco, co už nám krade život?
Když se hlava zatoulá…
Už se vám někdy stalo, že jste tak nějak „vypnuli“? Že jste seděli v práci, na poradě, nebo dokonce za volantem a najednou zjistili, že jste úplně mimo, myšlenkami někde úplně jinde? Vítejte v klubu snílků. Já to mám třeba při žehlení. Vteřinu se soustředím na límeček, a pak už se vidím na pláži s drinkem v ruce. No, realita je pak často spálená košile.
Nejsme v tom sami
Nebojte, nejste žádní exoti. Podle jedné studie z Harvardu, hlava „ujíždí“ do vlastních světů lidem mezi 18 a 88 lety v průměru téměř v polovině času! To je docela dost tuláků v myšlenkách, co říkáte?
A dlouho to vypadalo, že snění je spíš něco špatného. Vzpomínáte na ty věčné hlášky: „Vylez z těch oblak!“ nebo „Haló, je tam vůbec někdo?“. Jako by zasněnost rovnala neproduktivita. Ale pozor, ono to taky může být jinak!
Snílci, géniové a efektivní mozky
Vědci z Georgia Institute of Technology zjistili, že „ujíždění“ během nudných hodin nebo schůzek může být dokonce známkou kreativity a vysoké inteligence. Prý mají lidé s efektivními mozky zkrátka „příliš kapacity“ na to, aby je udrželi v klidu. Takže možná, že když se vám hlava toulá, ve skutečnosti řešíte nějaký složitý problém na pozadí. A když se pak vrátíte „zpátky do reality“, máte řešení jak na dlani!
Někdy se taky stane, že se úplně odpojíte od konverzace a pak najednou naskočíte zpět a víte přesně, o čem je řeč. To je prý taky znamení super mozku. Víte, takový ten roztržitý profesor, co je geniální, ale občas zapomene, kde má hlavu. No, možná že je to tím, že má hlavu plnou geniálních nápadů, co se mu honí myslí.
Když se to vymkne kontrole
Ale pozor, jako se vším, i se sněním se dá přestřelit. Když už vás ty představy začnou paralyzovat, když se kvůli nim nemůžete soustředit na to, co je doopravdy důležité, tak je něco špatně. Tehdy se z nevinného snění stává problém, odborníci tomu říkají „maladaptivní snění“. I když tahle diagnóza oficiálně neexistuje, pro spoustu lidí je to hodně reálný problém.
Jak poznat, že už je to moc?
Maladaptivní snění se projevuje třeba takhle:
- Extrémně živé sny s propracovanými postavami, dějem a prostředím.
- Sny spouští reálné události.
- Je těžké dokončit běžné úkoly.
- Máte neodolatelnou touhu snít dál.
- Při snění děláte opakované pohyby.
- Výrazně se u toho tváříte.
- Šeptáte nebo mluvíte sami se sebou.
Diagnostika maladaptivního snění není úplně jednoduchá. Neexistuje žádný univerzální test, ale psychologové často používají škálu MDS, která hodnotí kvalitu snů, schopnost je ovládat, míru stresu, kterou způsobují, vnímaný přínos a to, jak moc zasahují do běžného života. V podstatě si sami zhodnotíte, jak moc vám ty vaše sny otravují život.
Co s tím?
Protože maladaptivní snění není oficiální diagnóza, léčba je složitější. Někdy pomáhají léky používané na OCD, jindy kognitivní terapie. Důležité je najít si někoho, kdo vám rozumí, ať už je to psycholog, nebo podpůrná skupina. Zkuste se podívat na online fóra, kde se sdružují lidé s podobnými problémy. Zkrátka, nezůstávejte na to sami. Sny jsou fajn, ale život se má žít tady a teď.