Představte si to: Jedete si takhle z práce, v klidu, a najednou vám před nos skočí auto bez blinkru, kličkuje jak blázen. Co byste udělali? Začne vám v žilách vřít krev? Chytnete se klaksonu a sprostě řvete na toho hazardéra za volantem?
Když hněv ovládne život: 7 varovných signálů, které byste neměli ignorovat
Nebo jiná situace: ležíte v posteli a zrovna hraje písnička ze Spotify, která vám připomene ty hrozné časy s partnerem, kdy jste zažívali fyzické i psychické týrání…a najednou cítíte obrovskou zuřivost…? Jo, známe to snad všichni.
Hněv je jednou z těch základních emocí, prostě nevyhnutelná. Může vybuchnout kvůli vnějším událostem, ale i kvůli tomu, co se děje uvnitř nás. Zlobit se je normální, to je jasný, ale když je hněv špatně nasměrovaný nebo ho neumíme ovládat, rychle se z toho stane problém. A to už není žádná sranda.
Charles Spielberger, psycholog, co se hněvem zabývá, říká, že hněv je „emocionální stav, který se liší intenzitou, od mírného podráždění až po totální zuřivost a amok“. Zkrátka, škála je široká.
Takže se pojďme podívat, jaké jsou typické signály, že má někdo problém se zvládáním hněvu, a taky jak s tím bojovat. Protože s tím se dá něco dělat, to je fakt!
1. Fyzické projevy: pěstičky zaťaté a rudá mlha
Všimli jste si někdy, jak se chová zvíře, když se cítí ohrožené? Zuří, vrčí, cení zuby, snaží se vypadat hrozivě. My lidi to máme vlastně podobně. Snažíme se, aby ta „hrozba“ zmizela. Někdo vztek ventiluje tím, že mlátí do zdi, jiný začne slovně napadat lidi kolem sebe, ty, kteří v něm tu negativní emoci vyvolali. A další fyzické projevy? Třeba trucování, bouchání do stolu nebo do té zdi… To všechno se učíme posilováním nebo kopírováním od ostatních. Prostě, okoukáváme to.
Jak to řešit? Když vás něco fakt vytočí, místo křiku nebo snahy zničit klakson, se zhluboka nadechněte. Dejte si dvě, tři minuty na hluboké dýchání. Nosem dovnitř, pusou ven. Představte si, že vdechujete klidný, modrý vzduch a vydechujete ten toxický, rudý. Fakt to funguje, vyzkoušejte to!
2. Nízká tolerance ke kritice: kritika = útok
Domlouváte se s kolegou na projektu, upozorníte ho na pár gramatických chyb, ale on se hned urazí a rozzuří. Pokud se vám tohle stalo, nejspíš jste narazili na člověka, který má problém s ovládáním hněvu.
Lidi, co se snadno rozčílí, mají podle psychologů nízkou toleranci k nepříjemnostem. Myslí si, že by neměli být vystaveni frustraci, nepohodlí nebo otravování. Nesnáší, když je někdo opravuje za nějakou maličkost. Okamžitě se rozzlobí, začnou se bránit nebo se prostě uzavřou, protože kritiku nedokážou přijmout. Nemají na to kapacitu.
Důležité je se na hněv podívat racionálně, ne jen emocionálně. Zamyslete se: Budete se kvůli tomu zlobit zítra? No, asi jo. A za týden? Ehm…možná…? A za měsíc? Pravděpodobně ne. Tak co se tím trápit, no ne?
3. Potlačování hněvu: Ticho před bouří
Už jste se někdy zamysleli nad tím, jaké jsou fyziologické důsledky nekontrolovaných reakcí na hněv?
Když se rozzlobíme, aktivuje se náš autonomní nervový systém. Třeba když zjistíte, že vás partner podvádí, pravděpodobně se aktivuje sympatický nervový systém a s ním spojené hormonální a neurochemické změny. Tyhle reakce můžou vést ke zvýšení kardiovaskulární odezvy, zrychlení dýchání a pocení, zvýšení průtoku krve do aktivních svalů a nárůstu síly. Pokud hněv trvá delší dobu, ovlivní to i další systémy v těle, jako je kardiovaskulární, imunitní, trávicí a centrální nervový systém. To může vést ke zvýšenému riziku hypertenze a mrtvice, srdečních onemocnění, žaludečních vředů a střevních chorob, pomalejšímu hojení ran a možnému zvýšenému riziku některých typů rakoviny.
Hněv taky zvyšuje systolický i diastolický krevní tlak. Výzkumy ukázaly, že hněv je nezávislý rizikový faktor pro srdeční onemocnění. Tendence prožívat hněv často, v mnoha typech situací, se nazývá vysoká míra hněvu. Jedna studie sledovala téměř 13 tisíc dospělých po dobu tří let a zjistila, že u lidí s normálním krevním tlakem, ale s vysokou mírou hněvu, bylo 2-3krát vyšší riziko koronárních příhod. Jiná studie sledovala 4 tisíce dospělých po dobu 10-15 let. Ti, kteří nejméně kontrolovali svůj hněv, měli nejvyšší riziko smrtelných a nefatálních kardiovaskulárních příhod. Takže, když se to shrne, vysoká míra hněvu, chronické nepřátelství, vyjadřování hněvu a akutní epizody hněvu můžou vést k novým a opakovaným kardiovaskulárním onemocněním. Když je hněv prožíván s mírou a vyjadřován asertivně, může být méně škodlivý než když je častý, intenzivní a trvalý.
Co s tím? Když cítíte napětí ve svalech, povolte pěsti, zkuste uvolnit ramena a trochu se shrbit. Správné držení těla je super, ale teď nechte svaly odpočinout. Uvolněte se!
4. Dětství plné chaosu: Odrazový můstek k problémům
Některé duševní poruchy nebo typy osobnosti jsou náchylnější k výbuchům hněvu. Úzkost je častým spouštěčem hněvu. Ti, kteří vyrostli v chaotickém prostředí – alkoholismus, týrání, nestabilní rodiče – mají málo zvládacích mechanismů z dětství, kromě toho, že jsou neustále ve střehu. Neustále se soustředí na ostatní, čekají, co se stane dál. I jako dospělí, i když už žijí ve stabilnějším prostředí, jsou stále „v pohotovosti“, připraveni reagovat stejným způsobem jako v dětství. A když se podíváme na hněv z hlediska osobnosti, ti, kteří hněv dusí v sobě, jsou náchylnější k hněvivým reakcím. Protože se jim může stát, že automaticky předpokládají, že za všechno můžou oni. A tak se psychicky „bičují“, což vede k depresi.
Co s tím? Po hlubokém dýchání a uvolnění svalů si vezměte deník. Zapište si, co vás přesně zlobí: provoz, bývalý partner, práce. Snažte se vylít všechny emoce, které cítíte, když se rozzlobíte. Vypsat se z toho, to je občas fakt úleva!
5. Sebeubližování a izolace: Volání o pomoc
Projíždíte si Instagram a vidíte fotku kamarádky z vysoké školy, má pořezané zápěstí a k tomu caption o tom, jak hrozný má život. S největší pravděpodobností u ní došlo k hněvivé reakci v důsledku nějakého psychického onemocnění.
Izolace a sebepoškozování jsou vnější projevy hněvu.
V páté verzi Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-5) je sebepoškozování označováno jako porucha nesamovražedného sebepoškozování (NSSID). Jde o záměrné, sebepoškozující ničení tělesné tkáně bez sebevražedného úmyslu a pro účely, které nejsou společensky schválené. Zahrnuje chování, jako je řezání, pálení, kousání a škrábání kůže.
Tyhle dvě kritéria (izolace a sebepoškozování) se můžou individuálně vyskytovat u pacientů s různými typy psychiatrických poruch; konkrétně u pacientů s hraniční poruchou osobnosti nebo s bipolární poruchou, kteří jsou v depresivní fázi.
Co s tím? Pokud si všimnete, že se vaši blízcí izolovali nebo vykazují sebepoškozující chování, nebo pokud se chcete sami vyléčit z takového problému, neváhejte navštívit nejbližšího psychiatra nebo psychologa.
6. Útěk do závislostí: Chvilková úleva s drsnými následky
Bydlíte v bytě, kde každou noc slyšíte křik a pláč sousedky, která bydlí hned vedle, a zvuk rozbíjejících se sklenic a zvýšený hlas manžela. Jednou potkáte toho manžela ve výtahu, je viditelně opilý.
Existují důkazy, že jedinci s vysokou mírou hněvu mají větší pravděpodobnost, že se uchýlí k užívání návykových látek. Mladí dospělí (17-22 let) s vysokou mírou hněvu častěji pijí alkohol, opíjejí se a mají více negativních důsledků spojených s alkoholem než ti, kteří nemají vysokou míru hněvu. A dospělí muži, kteří jsou označeni jako příležitostní pijáci s vysokou mírou hněvu, častěji projevují agresi, když jsou opilí, a mají potíže s ovládáním svých hněvivých reakcí.
Hněv v důsledku závislosti nebo užívání návykových látek vyžaduje průběžnou péči. Existuje několik možností léčby a většina lidí, kteří se potýkají se závislostí, podstoupí kombinaci různých přístupů. Žádná z léčebných metod závislostí nefunguje pro každého. Běžné intervence můžou zahrnovat kombinaci stacionárních a ambulantních programů, psychologického poradenství, svépomocných skupin a léků.
7. Problémy ve vztazích: když hněv ničí
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) umírá na celém světě přibližně 1,6 milionu lidí v důsledku násilných činů spojených s hněvem. Jeden z pěti lidí má problémy v mezilidských vztazích kvůli svým pocitům a projevům hněvu. Problém nastává, když je hněv vyjadřován nešikovným a nepodporujícím způsobem, a zvláště když to narušuje zdravé, uctivé a láskyplné vztahy. Z mezinárodní zprávy vyplývá, že jeden z pěti lidí má problémy ve vztazích kvůli svým pocitům a projevům hněvu. A podle jedné studie z roku 2017 existuje významný negativní vztah mezi hněvem a mezilidskými vztahy u dospívajících. Tato studie zjistila, že dospívající chlapci zažívají více hněvu než dospívající dívky.
Co s tím? Lidé, kteří trpí mezilidskými konflikty kvůli problémům s hněvem, by se měli naučit efektivněji zvládat svůj hněv a pracovat na svých komunikačních dovednostech.