Znám to jako svoje boty. Ty dny, kdy se člověk cítí jak přejetý parním válcem a jediný, co ho zajímá, je přežít. Mám hromadu zlozvyků a dobré návyky? Ty se mi dělají snad jen na zahrádce. A když už se konečně donutím k nějaké té „dobrotě“, stres to celé pohřbí dřív, než stihnu říct „švec“.
Když introverta chytne ponorka: Zápisky z lednice (a z boje s vlastní hlavou)
Dneska mi odpadla odpolední hodina. Super, říkám si. Až do chvíle, než mi dojde, že tam nikdo není. Učitel to sice oznamoval ráno, ale kdo má ty emaily furt kontrolovat? Moje chyba, jasně. Ale i tak mě to štve, že bych s tím nakopnul tramvaj.
A nejhorší na tom je, že si za to můžu sám. Ty moje zlozvyky a neschopnost se donutit k něčemu pořádnému, to mě prostě dostalo do téhle kaše.
Záchranný kruh? Kdysi dávno…
Dřív jsem kontroloval školní email snad každou volnou vteřinu. Aby mi něco neuteklo. Jenže teď, když mám hlavu jak balon a paměť děravou jak ementál, se prostě nedokážu soustředit. A pak se divím, že jsem málem zapomněl na domácí úkol. Zázrak, že se tak nestalo.
Ta únava je neskutečná. Mám tolik věcí, co bych chtěl dělat, ale prostě nemám čas. Mám super nápad na mangu, ale zatím jsem se nedostal dál než k pár načrtům.
Prokletí termínů
Nenávidím ty učitele! Proč to všechno musí být vždycky ve stejný den? Den má jenom 24 hodin a my nejsme žádní supermani. Jenom jeden učitel má tolik rozumu, že nám dá aspoň pořádnou pauzu. Žádné hodiny, nic. Ostatní jsou jak z kamene.
A teď babo raď. Máte nějaký tip na to, jak nejlépe oslavit konec náročného semestru? Něco pro introverty, prosím. Potřebuju něco, co mě zrelaxuje a dá mi aspoň trochu klidu. To léto mi musí vynahradit ten čas, který mi teď chybí.
Zdroje citované článkem: