V životě se občas stane, že učení je jen špička ledovce. Pro studenty s autismem to platí dvojnásob. Vysokoškolské prostředí, zdánlivě plné možností a nových začátků, se pro ně může proměnit v neprostupnou džungli. Ale nezoufejte, existuje cesta ven!
Když je studium víc než jen učení: Jak pomoci studentům s autismem na vysoké škole
Autismus, ač se o něm mluví stále víc, zůstává pro mnoho lidí velkou neznámou. Jedná se o spektrum poruch, které ovlivňují sociální interakci jedince. A právě to může být na vysoké škole kámen úrazu. Představte si, že jste nesmírně inteligentní, ale navazování kontaktů a orientace v sociálních situacích je pro vás jako chůze po minovém poli. To je realita mnoha studentů s autismem.
Sociální trable jako brzda v akademickém životě? Ale kdepak!
Výzkumy ukazují, že nízká míra sociální integrace u studentů s autismem negativně ovlivňuje jejich akademický život. Logicky – když se necítíte dobře ve svém okolí, těžko se soustředíte na učení. Naštěstí existují metody, které mohou pomoci. Jaké?
Lék jménem socializace. Funguje i na „samotáře“? Možná vás napadne, že „sociální intervence“ je jen módní buzzword. Ale v praxi jde o promyšlený přístup, který se zaměřuje na rozvoj sociálních dovedností a integraci studentů s autismem do kolektivu. A co je na tom nejlepší? Funguje to i u těch, kteří mají s komunikací větší potíže! Protože, jak se říká, „v jednoduchosti je síla“. A v individuálním přístupu je to dvojnásob!
Některé programy se zaměřují na individuální práci se studentem, kde se trénují konkrétní sociální dovednosti. Zároveň se každému studentovi přidělí peer mentor – student v podobném věku, který ho doprovází na sociální aktivity. Tenhle „parťák do nepohody“ pomáhá s tím, co je potřeba, a zároveň poskytuje podporu během socializačních akcí. A co je důležité? Student si sám vybírá, jaké kluby a aktivity chce navštěvovat. Protože „s chutí do toho a půl je hotovo“ platí i tady!
Klubovna jako recept na úspěch?
Představte si, že existuje klub pro fanoušky Simpsonů, fyziky, yo-yo nebo třeba Lega. Zdá se to jako bláznovství? Možná, ale pro studenty s autismem to může být klíč k úspěchu. V takovém prostředí se cítí kompetentní a jsou váženými členy skupiny. Důležité je, aby tyto kluby byly pod dohledem a aby se v nich podněcovala sociální interakce. Protože „není všechno zlato, co se třpytí“ – i v zdánlivě ideálním prostředí může dojít k problémům, jako je šikana.
Ale co když student už v minulosti absolvoval nějaké intervence? Nebo naopak potřebuje větší podporu? I s tím se dá pracovat. Protože „každý svého štěstí strůjcem“ – a s trochou pomoci a individuálního přístupu se dá dosáhnout skvělých výsledků.
Co pro to můžou udělat vysoké školy?
Počet studentů s autismem na vysokých školách raketově roste. A školy na to musí reagovat. Nestačí jen nabízet akademickou podporu, ale i specializované programy pro rozvoj sociálních dovedností. Je potřeba proškolit personál, zapojit peer mentory a vytvářet prostředí, kde se studenti s autismem cítí bezpečně a akceptovaně. Protože „kam vítr, tam plášť“ neplatí – vysoké školy musí jít s dobou a nabízet studentům to, co skutečně potřebují.
A jak to bude vypadat v budoucnu? Výzkumy pokračují a zaměřují se na zapojení celé komunity do procesu socializace studentů s autismem. Protože „v jednotě je síla“ – a když se spojí síly studentů, pedagogů a odborníků, dokážeme studentům s autismem pomoci dosáhnout svého plného potenciálu.