Stává se vám, že když je vám pod psa, podvědomě vyhledáváte společnost lidí, kteří se cítí podobně? Nejde o náhodu. Psychologie má pro to vysvětlení, a věřte mi, je to propojenější, než byste si mysleli. Není divu, jde přece o chování – a to má s ostatními souvislosti pořád.
Mizérie miluje společnost: Je na tom něco víc?
Už jsme se bavili o chameleoním efektu a přenášení emocí. Ale napadlo vás někdy, jestli rčení „Mizérie miluje společnost“ souvisí s těmito teoriemi? No, světe div se, souvisí!
Emocionální nákaza?
Profesor psychologie Chris Segrin provedl zajímavou studii. Sledoval páry a spolubydlící a zjistil něco překvapivého: emoční stavy žen neměly přímý vliv na náladu jejich partnerů, a naopak. Dlouhodobé vztahy na tom nebyly o nic lépe než ty čerstvé. Ale pozor, něco se přece jen ukázalo…
Krátkodobá emocionální nákaza fungovala: Depresivní jedinci měli větší pravděpodobnost, že jejich spolubydlící bude mít po nějaké době také horší náladu. A co bylo ještě zajímavější – když se deprimovaní jedinci od svých truchlivých spolubydlících na chvíli vzdálili, hned se jim ulevilo. Jako by se „vyléčili“!
Šťastní k šťastným, smutní k smutným?
A teď to nejlepší. Segrin zjistil, že to platí i pro lidi s pozitivní náladou. „Páry byly srovnatelné v pozitivním i negativním afektu. Šťastní lidé vyhledávají šťastné lidi a ti, kteří jsou na dně, hledají to samé,“ říká Segrin.
Proč to tak je? Možná máme přirozenou tendenci hledat lidi, kteří to cítí stejně, abychom si vytvořili nějaké sociální pouto. Ale možná je to i naopak: možná mizérie vyhledává společnost proto, že se jí chce ulevit. Je prokázané, že smutek podporuje budování sociálních vztahů.
Smutek jako pojivo?
V další studii se účastníci v různém rozpoložení měli zamyslet nad tím, co by chtěli právě teď dělat. A co se ukázalo? Smutní lidé uváděli mnohem více sociálních aktivit než lidé šťastní, vystrašení nebo neutrální. Vypadá to, že smutek nás nutí věnovat více pozornosti sociálním informacím a budovat vztahy s ostatními.
Proč tomu tak je, je samozřejmě individuální. Neexistuje žádný univerzální důvod. Co si o tom myslíte vy? Souhlasíte s tímto zjištěním? Jak by se to dalo aplikovat na situace, kdy se mísí štěstí a smutek? Zajímá mě váš názor!