Máte pocit, že jste perfekcionista, věčně odkládáte věci, nebo se cítíte nejistě v sociálních situacích? Možná si o sobě myslíte, že jste jen stydliví, líní, nebo puntičkáři. Ale co když je za tím něco víc? Co když to, co považujete za součást vaší povahy, je ve skutečnosti příznak duševního stavu, který si zaslouží pozornost a pochopení?
Když „jen“ povaha nestačí: 9 duševních stavů, které si s ní pleteme
V dnešním uspěchaném světě, kde se klade důraz na výkon a individualitu, je snadné přehlédnout rozdíl mezi běžnými lidskými vlastnostmi a hlubšími psychickými problémy. Mnohdy se uchylujeme k jednoduchým nálepkám, aniž bychom se zamysleli nad tím, co se skutečně děje uvnitř nás i ostatních. Pojďme se podívat na některé stavy, které si lidé nejčastěji pletou s povahou, a odhalit jejich složitost.
1. Perfekcionismus vs. Obsedantně kompulzivní porucha (OCD)
Kdo by nechtěl být dokonalý, že? Ale kde je ta tenká hranice mezi snahou o kvalitu a chorobnou potřebou mít všechno pod kontrolou? U OCD se perfekcionismus projevuje nutkáním něco neustále kontrolovat nebo opakovat, dokud to „není správně“. A věřte mi, pro člověka s OCD to „správně“ nikdy není dost. Pochvala za jejich perfekcionismus? To je jako polití benzínem do ohně – jen to posílí úzkost a strach, které je k těmto rituálům ženou.
2. Prokrastinace vs. Deprese
Odkládáte úkoly na poslední chvíli? To děláme snad všichni! Ale když se k tomu přidá únava, neschopnost se soustředit, beznaděj a nedostatek energie, pak už to nemusí být jen o špatném time-managementu. Deprese dokáže člověka paralyzovat a i malé úkoly se zdají nepřekonatelné. Neříkejte proto někomu s depresí, že je líný. Možná bojuje s mnohem silnějším nepřítelem.
3. Podezíravost vs. Paranoidní porucha osobnosti
Máte občas pocit, že vás někdo sleduje? Nebo že se o vás lidé baví za vašimi zády? Občasné pochybnosti má asi každý z nás. Ale pokud se tyto pocity stávají chronickými a vedou k nedůvěře a přesvědčení, že vám ostatní chtějí ublížit, může to být příznak paranoidní poruchy osobnosti. Snažte se být empatičtí a neříkejte těmto lidem, že přehánějí. Jejich vnímání světa je zkreslené a potřebují pomoc, ne odsouzení.
4. Stydlivost vs. Sociální úzkost
Stydlivost je nepříjemná, ale sociální úzkost dokáže člověka ochromit. Zatímco stydlivý člověk se v kolektivu cítí nesvůj, člověk se sociální úzkostí zažívá paniku a vyhýbá se sociálním situacím, protože má pocit, že ho všichni soudí. Je to mnohem víc než jen „obyčejná“ stydlivost.
5. Egocentrismus vs. Narcistická porucha osobnosti
Znáte někoho, kdo si neustále potřebuje dokazovat svou důležitost? Kdo vypráví o svých úspěších a neumí se vcítit do druhých? Možná je to jen egocentrik. Ale pokud přehnaně přehání své úspěchy, vyžaduje speciální zacházení a neumí s druhými soucítit, může trpět narcistickou poruchou osobnosti.
6. Impulzivita vs. Bipolární porucha
Nákupní horečky, hazard, riskantní chování… Možná si řeknete, že dotyčný prostě umí žít. Ale pokud se tyto projevy střídají s obdobími hluboké deprese, může to být příznak bipolární poruchy. Impulzivní chování má v tomto případě ničivé důsledky a rozhodně se nejedná o zábavu.
7. Nesoustředěnost vs. ADHD
ADHD není jen diagnóza pro zlobivé děti. Lidé s ADHD mají potíže se soustředěním, jsou neklidní a jednají impulzivně. Pro člověka s ADHD je těžké udržet pozornost, dokončit úkol nebo si pamatovat detaily. Neříkejte jim, že vás neposlouchají nebo že je vám jedno, co říkáte. Jejich mozek funguje jinak a potřebují pochopení a podporu.
8. Potřeba pozornosti vs. Histrionská porucha osobnosti
Touha po pozornosti je lidská. Ale pokud se někdo cítí bezcenný, pokud není středem pozornosti, a snaží se ji získat za každou cenu – teatrálním chováním, svůdností nebo provokativním oblečením – může trpět histrionskou poruchou osobnosti. Neoznačujte je za „potřebné“ nebo „náročné“. Hledejte hlouběji a snažte se pochopit, co se skrývá za jejich chováním.
9. Snaha zavděčit se vs. Závislá porucha osobnosti
Je těžké říct „ne“? S tím má problém spousta lidí. Ale člověk se závislou poruchou osobnosti se bojí samostatnosti natolik, že se nedokáže rozhodnout ani o tom, co si dá k snídani. Jsou závislí na druhých, zůstávají v toxických vztazích a dělají vše pro to, aby si udrželi partnera. Potřebují pomoc, aby se naučili být sami sebou.
Nezapomeňte, že tento článek nenahrazuje odbornou diagnózu. Pokud máte pocit, že se vás některé z těchto stavů týkají, neváhejte se obrátit na odborníka. Duševní zdraví je stejně důležité jako to fyzické. Mluvte o tom, sdílejte své pocity a nebojte se vyhledat pomoc. A pamatujte, pochopení je prvním krokem k uzdravení.