Není nic špatného na tom, dívat se na svět s optimistickým nadhledem. Je to obdivuhodná vlastnost – i přes tu spoustu cynismu na světě se najdou lidé, kteří se snaží vidět věci z té lepší stránky. Jenže i pozitivita musí být opravdová, ne vynucená.
Když pozitivita škodí: 5 varovných signálů, že se z radosti stává jed
Pozitivita se občas zjednodušuje na otřepané fráze typu „To přejde!“ nebo „Buď pozitivní!“. A i když má nastavení mysli vliv na to, jak reagujeme na stresové situace, nemůžeme si jednoduše něco vyvzpírat. Jako by všechny naše problémy zmizely, jen když budeme pozitivně myslet. To je, jak se říká, „přej si tátu a máš ho“.
Toxická pozitivita se může maskovat za dobře míněné komentáře nebo rady. Ale ve skutečnosti v nás vyvolávají pocit, že naše názory a pocity nejsou brány vážně. Jak říkají odborníci Samara Quintero a Jamie Long, toxická pozitivita je přehnaný, neúčinný a zevšeobecněný stav štěstí nebo optimismu za každé situace. Vede k popírání, minimalizaci nebo zneplatňování autentických lidských zážitků a emocí. Je to maskování všech našich pochybností, obav a starostí za „Všechno je v pořádku.“ Ale někdy zkrátka není všechno v pořádku, a to je v pořádku!
I když pozitivní myšlení samo o sobě není špatné, může se stát toxickým. Tady je pět varovných signálů:
1. Maskování skutečných pocitů
Je normální se snažit oklepat z neúspěchu nebo zklamání. Ale většinou se uchylujeme k tomu, že předstíráme, že je všechno v pořádku, i když není. „No nic, zítra je taky den,“ říkáme si. A to je sice hezké, ale… neměli bychom si dovolit i ten smutek?
I když je potřeba dát průchod svým pocitům, existují chvíle, kdy to není vhodné. Občasné odložení emocí, abychom se s nimi vyrovnali později, není tak špatná věc. Ale může se z toho stát problém.
Maskování emocí se stává problémem, když se z toho stane opakovaný vzorec nebo se stydíme za to, že ukazujeme své pravé pocity. Chováme se jako ten „kašpar s úsměvem, i když srdce pláče“. Tohle chování vytváří nesoulad mezi tím, kdo jsme, a tím, co navenek ukazujeme. A to může narušit naše vztahy a vést k tomu, že lidé mají pocit, že nás neznají. Pokud se z maskování emocí stane nevědomý zvyk, můžeme ztratit kontakt se svými pocity a mít zdravotní problémy.
2. Zametání problémů pod koberec místo toho, abychom se jim postavili
Dalším důsledkem toxické positivity je zametání problémů pod koberec. Třeba máš brzy odevzdat práci, a ještě jsi nezačala. Místo toho, abys na tom pracovala, se rozhodneš prokrastinovat s tím, že všechno dobře dopadne. Nakonec je kvalita té práce mizerná. Šéf nebo učitel tě pokárá za kvalitu tvé práce. Aby ses vyhnula emocionálním důsledkům, odbudeš to slovy: „Mohlo to být horší.“
Ano, mohlo to být horší, ale proč se nutíš cítit lépe, když se tak necítíš? Špatný výsledek nebo neúspěch je frustrující, a máš právo se tak cítit. Máš právo cítit se, jak se cítíš. Negativní pocity jako strach a nejistota nám obvykle brání jednat. Ale proč ty pocity nevyužít jako palivo ke změně? Tím, že se postavíš svým strachům, rosteš.
3. Minimalizování zkušeností druhých klišovitými citáty
V těžkých časech se lidé obvykle snaží nabídnout radu nebo útěchu. Ale někdy můžou být ty dobře míněné výroky škodlivé. Podle psychoterapeutky Carolyn Karoll výroky jako „prostě buď pozitivní“ tě nutí maskovat své pocity a zneplatňují tvou zkušenost. Zasévají do tvé mysli pochybnosti – máš pocit, že tvá emocionální reakce je nedostatečná nebo špatná. Tyto pochybnosti se můžou internalizovat a proměnit v negativní sebeobraz, že jsi slabá nebo nedostatečná.
Tyto fráze obvykle nedávají prostor pro soucit se sebou samým, který je pro duševní zdraví tak důležitý. „Nejsem stroj, mám nárok na to se cítit mizerně,“ musíme si opakovat.
4. Zahanbování těch, kteří nemají pozitivní přístup
Jsem skeptik. Vstoupil jsem do klubu skeptiků už ve čtrnácti letech. Jako samozvaný skeptik jsem byl často nabádán, abych byl pozitivnější, a někdy jsem byl za svůj skepticismus zahanbován. Ale existují chvíle, kdy je nutná analýza a předvídavost, než se rozhodneme. Někdy skočit do rozhodnutí a doufat v to nejlepší není nejlepší postup.
Jsou lidé, kterým chybí dobrá vůle a nejsou motivováni dobrou vůlí, takže je důležité mít rovnováhu. Snaž se dát výhodu pochybnosti, pokud si to zaslouží, ale nepřistupuj ke všemu v životě slepě s růžovými brýlemi.
5. Pocity viny za to, že cítíš smutek, hněv nebo zklamání
Jasným znamením toxické positivity je pocit viny za to, že cítíš negativní emoce. Chápu, že mnoho lidí raději kategorizuje své emoce na negativní a pozitivní. Ale já je osobně raději nazývám emocemi. Emoce nejsou jen negativní nebo jen pozitivní. Jsou mnohem složitější.
Pokud procházíš těžkým obdobím, je v pořádku cítit hněv, frustraci, smutek, zklamání, otrávenost, naštvanost, nechutenství, nasranost nebo jakoukoli jinou emoci. Je to prostě to, jak se v danou chvíli cítíš. Nesuď se za to příliš přísně. Místo toho se nauč ty pocity zvládat, aby tě neovládly.
Existuje mnoho různých způsobů, jak se vyrovnat s toxickou pozitivitou. Ale možná nejdůležitějšími výchozími body jsou všímat si svých emocí a naučit se je zvládat. Některé způsoby, jak se dostat do kontaktu se svými emocemi, jsou psaní deníku, jóga, meditace nebo dokonce rozhovor s přítelem. Pro další pomoc a vedení se obraťte na terapeuta.
No a hlavně, pamatuj si: „Život není peříčko.“ A to je naprosto v pořádku.
***
Zdroje citované článkem:
Samara Quintero (LMFT and CHT) and Jamie Long (PsyD) of the Psychology Group of Fort Lauderdale
Carolyn Karoll, a psychotherapist in Baltimore, Maryland