Říká se, že rodiče chtějí pro své děti jen to nejlepší. Ale co když to, co dělají, nám vlastně škodí? Co když nás nevědomky dusí, místo aby nás podporovali? Někdy je těžké si to přiznat, ale občas toxické chování rodičů maskuje láska a dobré úmysly. Jenže i s dobrými úmysly se dá nadělat paseka. A jak poznat, že už je toho moc? Že je čas si říct „stop“?
Když rodiče nevědomky ubližují: 7 nenápadných signálů toxického chování
Všichni máme nějakou představu o tom, co znamená „toxický rodič“. Někdo si představí narcise, který všechno kontroluje, jiný zase kritického perfekcionistu. Zneužívání, ať už fyzické, psychické nebo emocionální, je jasný signál. Ale co ty méně nápadné věci? Co ty červené vlajky, které se schovávají za „dobrými úmysly“? Jak říkal jeden spisovatel: „Když se na někoho díváte skrz růžové brýle, všechny červené vlajky vypadají jako vlaječky.“ A proto si na ně dnes posvítíme.
1. Nevěří ve vás.
Už se vám stalo, že vás rodiče odrazovali od něčeho, co jste chtěli dělat? Zlehčovali vaše sny a podkopávali vaše úspěchy? Říkali vám, že jen ztrácíte čas, a měli byste dělat něco „užitečnějšího“? Jasně, občas se neshodneme, to je normálka. Ale rodič by nikdy neměl dát dítěti pocit, že na to nemá, že to, co chce, je k ničemu. A i když to neřeknou přímo, jejich chování mluví za všechno. Jak se říká, skutek utek.
2. Očekávají od vás to nejhorší.
Stojí vám rodiče neustále za zády a čekají na to, až uděláte chybu? Nedopřejí vám svobodu se učit z vlastních omylů, protože automaticky předpokládají, že selžete? Neumí vám odpustit staré přešlapy a nevěří, že se můžete změnit? Tak to je další červená vlajka. Jejich nedostatek podpory a nízké očekávání vás jen brzdí. A to nikomu neprospívá, to dá rozum.
3. Pořád vás srovnávají s ostatními.
Slyšíte často: „Podívej se na sousedovic Honzíka, ten už má…“ nebo „Proč nemůžeš být jako tvoje sestřenice?“ Srovnávání s ostatními je zaručený způsob, jak někomu snížit sebevědomí. Ať už jde o sourozence, kamarády nebo celebrity, rodiče by si měli uvědomit, že každý jsme jiný a máme jiné silné stránky. Srovnávat hrušky s jablky přece nemá smysl, no ne?
4. Jste jejich vrba.
Cítíte se, jako byste si s rodiči prohodili role? Že se o ně musíte spíš vy starat? Rodiče, kteří jsou zanedbávající, nedbalí a nezodpovědní, nechávají své děti řešit jejich problémy. A to, že musíte dospět dřív, než jste připravení, může mít vážné následky. Zvýšená úzkost, deprese, to je jen zlomek toho, co si s sebou můžete nést.
5. Jsou na vás emocionálně závislí.
6. Nekomunikují s vámi.
Komunikace je základ dobrého vztahu. Pokud vám ale rodiče nedokázali naslouchat, nebo s vámi nekomunikovali otevřeně, může to mít vliv na vaše vztahy v dospělosti. Možná se necítili dobře, když měli s vámi mluvit o vážných věcech, nebo si mysleli, že když o problému nebudou mluvit, zmizí. Nebo vám dávali „tichou domácnost“, aby vás donutili dělat, co chtějí. Ať už měli jakýkoliv důvod, přerušit komunikaci s dítětem je zkrátka špatně.
7. Používají vás jako pěšáka ve svých problémech.
Poslední, ale neméně důležité: pokud vás rodiče používají jako pěšáka ve svých problémech, tak jsou toxičtí. To se často stává v nešťastných manželstvích nebo rozvedených rodinách. Rodiče se hádají o to, co je pro dítě nejlepší, koho má radši, kdo je lepší rodič. Staví vás do středu svých problémů a chovají se k vám spíš jako k žetonu v pokeru než jako k dítěti. To je pěkně hnusný, co říkáte?
Tak co, našli jste se v některém z těchto bodů? Pomohl vám tento seznam pochopit, jak na vás toxické chování rodičů zapůsobilo? Jak řekla Susan Forwardová: „Lidé mohou toxickým rodičům odpustit, ale měli by to udělat až na konci, a ne na začátku svého emocionálního úklidu. Je v pořádku se zlobit na to, co se vám stalo… truchlit nad tím, že jste nikdy neměli rodičovskou lásku, po které jste toužili.“
Pokud se s tím perete, nebo znáte někoho, kdo se s tím potýká, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. Není žádná hanba si říct o pomoc. Vždyť o tom to je, ne?
A pokud vás toto téma zajímá, doporučujeme vám přečíst si další články na toto téma. Je jich plný internet.