Být introvertem a toužit po randění? To je jako chtít si upéct pizzu, ale nemít troubu. Miluju ten klid a čas pro sebe, ale sakra, občas chci taky flirtovat, získat něčí číslo a prostě zažít to klasický „chození“. Ta ironie mi neuniká, ale beru to spíš jako výzvu, než jako problém. Randění je pro introverta obrovský krok mimo komfortní zónu, ale ta odměna… ta je lákavá!
Proč nás ty protiklady tolik přitahují?
Čím víc lidí potkávám, tím víc chápu, proč introverta tak fascinuje někdo, kdo je jeho pravý opak. Extroverti se smějí, mluví s takovou lehkostí, až je to magický. Pro někoho jako já je schopnost flirtovat a škádlit extra atraktivní, protože vím, jak moc bych se s tím sama natrápila.
Když se sejdou dva světy
Je jasný, že ten první krok většinou udělá extrovert. Pro introverta je to obrovská vzpruha sebevědomí, když ví, že se někomu líbí a chce ho vidět znova. Pro extroverta je to přirozený, cítí se v týhle roli dobře. A to je vlastně fajn pro oba, každý dělá to, v čem je silnej. Protiklady se fakt přitahují, no ne?
Naštěstí nejsem ten největší introvert pod sluncem. Radši sice trávím čas v klidu sama se sebou, ale jsem ochotná vyjít ze svý ulity a zkusit ty „sociální hry“, než je rovnou odsoudím. Ale ze zkušenosti vím, že extroverti, se kterými jsem chodila, měli mnohem silnější osobnost než já. A to pak bolí, když se neshodneme.
Nemám spočítaný, kolikrát jsem ustoupila tomu, co chtěl můj protějšek. Devětkrát z deseti jsem se ocitla v situaci, do který se mi vůbec nechtělo. On byl ale vždycky tam, kde chtěl bejt. Jsem pro kompromisy, ale spočítala bych na prstech jedný ruky, kolikrát jsme si udělali večer „v teplákách“ místo toho, abychom někam vyrazili.
Často se stávalo, že můj kluk potkal někoho známýho. Někdy mě představil, ale většinou jsem tam jen tak stála několik minut bez povšimnutí. Je to frustrující, ale už jsem si na to zvykla. Super extrovertní lidi jsou prostě tak zabraný do mluvení, že si nevšimnou, že introvert je mimo hru. Když jsem mu to jemně naznačila, řekl: „Vždyť ty nemáš ráda mluvit, tak tě nenutím. Když chceš mluvit, tak prostě mluv.“ Naštvalo mě to, ale nechala jsem to bejt.
Co mě čeká dál?
Mezi mnou a tímhle extrovertem to nedopadlo. Obrovskej rozdíl v našich osobnostech v tom hrál velkou roli, protože jsem byla víc ve stresu a zmatená, než bych měla bejt ve vztahu. Dělali jsme věci prostě jinak, a to není špatně. Extrovert a introvert můžou vztah zvládnout, ale s osobností, která je výrazně silnější, to může bejt výzva.
Pro úspěšnej vztah musejí oba partneři respektovat potřeby toho druhýho, ať jsou jakkoliv odlišný. Oba můžou a měli by trávit čas mimo svou komfortní zónu a zkoušet nový věci, ale musejí balancovat mezi nudou a stresem.