Hele, ruku na srdce, vztahy. Kdo se v nich někdy neztratil? Hledáme lásku, blízkost, to teplo domova. Jenže občas se stane, že každý toužíme po něčem trochu jiném. A to pak začne být pěkně zamotané. Dneska se mrkneme na jeden specifický případ: když se touha po blízkosti střetne s touhou po svobodě. Jo, přesně tak, budeme se bavit o úzkostně-vyhýbavém stylu. A než se do toho pustíme, jedno důležité upozornění: tohle není náhrada za odbornou pomoc. Pokud se v tom, co čteš, poznáváš, neváhej vyhledat terapeuta. Fakt!
Když se touha po blízkosti míjí s touhou po svobodě: 5 signálů, že váš vztah trpí úzkostně-vyhýbavým stylem
Úzkostně-vyhýbavý styl? Co to vůbec je? No, zjednodušeně řečeno, jde o kombinaci dvou protichůdných potřeb. Jeden z partnerů touží po maximální blízkosti, chce se cítit milovaný a bezpečný. Bojí se odmítnutí a opuštění, a tak se snaží partnera „udržet“ co nejblíž. Ten druhý má ale tendenci k emocionálnímu odstupu. Potřebuje svůj prostor, svobodu a cítí se dusit, když je na něj vyvíjen příliš velký tlak. A teď si představte, že se tyhle dvě protichůdné síly sejdou v jednom vztahu. No, občas to je mazec. Často se v tom ale lidé nepoznají. Tak pojďme na to.
1. Pocit dušení
Ten, co potřebuje blízkost, je jako malý pejsek. Pořád chce být u svého pána, mazlit se a dostávat pusinky. A když se mu to daří, je v sedmém nebi. Jenže ten druhý, ten „vyhýbavý“, se po čase začne cítit pod tlakem. Má pocit, že ho ten vztah dusí, že nemá svůj prostor. A tak se začne stahovat. A tím se roztáčí spirála. Potřeba blízkosti kontra touha po svobodě. Klasika.
2. Pocit opuštění
Zatímco dusí se ten, co potřebuje svobodu, opuštěný se cítí ten, co touží po blízkosti. Vidí, jak se partner vzdaluje, jak se mu nedaří dosáhnout té intimity, po které tak touží. Má pocit, že se snaží ze všech sil, ale že to nikam nevede. Že je sám, opuštěný a nemilovaný. Zkrátka, že se ten druhý někam vytrácí.
3. Pocit jednostranného vztahu
Tohle je hodně podobné tomu opuštění. Ten, co touží po blízkosti, má pocit, že ve vztahu „maká“ jen on. Že se snaží, dává, investuje energii, ale že se mu to nevrací. A to je frustrující. Zejména v konfliktních situacích je to markantní. Jeden chce problém vyřešit, probrat, přijít si blíž. Druhý se uzavírá a nechce o tom mluvit. A to pak vede k tomu, že jeden druhého „otravuje“.
4. Pocit nestability
V tomhle vztahu se může cítit nestabilně úplně každý. Ten, co potřebuje blízkost, má pocit, že partner je nezajíma, že se vzdaluje a že se vztah rozpadá. Ten, co potřebuje svobodu, zase cítí, že partner je příliš náročný, že mu nedá dýchat a že ten vztah je příliš komplikovaný. Zkrátka, nikdo není spokojený. A to vede k hádkám, k obviňování a k pocitu, že ten druhý je vlastně „špatný“.
A teď si to shrňme: vztah, kde jeden touží po maximální blízkosti a druhý po maximální svobodě, je toxický. Partneři se hádají, obviňují se, neumí se domluvit a jejich potřeby jsou neslučitelné. Je to jako tanec na tenkém ledě. Stačí málo a propadnete se do ledové vody. Proto je důležité si uvědomit, že takové vztahy existují. A pokud se v tom poznáváte, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. Protože někdy je potřeba se na to podívat zvenčí. Někdy je potřeba si říct: „Dost!“. A někdy je potřeba si uvědomit, že láska by neměla bolet.
Takové vztahy jsou těžké, to je jasné. Důležité je vědět, že existují různé typy toxických vztahů a úzkostně-vyhýbavý je jen jeden z nich. Pokud máte podezření, že jste v takovém vztahu, je důležité se obrátit na někoho, komu důvěřujete.
Zdroje:
Benson, S. (2019). Attached: The new science of adult attachment and how it can help youfind – and keep – love. Avery.
Buffalmo, W. (2020). Attachment theory: A guide to relationships. Cognella Academic Publishing.