Šikana. Slovo, které budí hrůzu a evokuje scény z filmů. Ale co když se šikana neskrývá jen ve fyzických útocích a nadávkách? Co když se plíží nenápadně, skrytá za maskou „nevinných“ poznámek a gest? Je tu, a dusí. Protože šikana má mnoho podob a tváří. A ticho, to je její nejlepší zbraň.
Když šikana mlčí: Nenápadné signály, které volají o pomoc
Šikana si nevybírá. Nezáleží na tom, jak jsi úžasná, chytrá, nebo úspěšná. Ten, kdo ubližuje, si vždy najde způsob, jak tě srazit k zemi. Jak? Třeba tím, že z tvých silných stránek udělá slabiny. Protože pro agresora není důležité, kdo jsi, ale to, že se cítí lépe, když tě ponižuje. Nikdy to není tvoje vina a nikdy nebudeš dost dobrá pro jeho pokřivené standardy.
Izolace: Když únik vypadá jako jediné řešení
Člověk, který čelí šikaně, se často začne izolovat. Uzavře se do sebe, tráví čas o samotě, vyhýbá se přátelům. Je to přirozená obrana, snaha vyhnout se dalším ponižujícím situacím. Jako by si říkal: „Když se schovám, nebudou mě vidět, nebudou mi moct ublížit.“ Ale samota bolí a zanechává hluboké rány.
Snížené sebevědomí: Uvěřit lžím
Šikana postupně nahlodává tvé sebevědomí. Začneš pochybovat o sobě, o svých schopnostech, o své hodnotě. Pomalu, ale jistě uvěříš lžím, které ti agresor podsouvá. Začneš si myslet, že si to zasloužíš, že jsi nula, že jsi k ničemu. A to je ta největší tragédie.
Strach: Zamrzlý v momentě
Když se máš setkat s osobou, která ti ubližuje, pociťuješ úzkost, strach, paniku. Chceš utéct, zmizet, ale nemůžeš. Tvé tělo reaguje: pohled sklopený k zemi, prázdný výraz v očích, roztřesený hlas, zrychlený dech. Tělo mluví, i když ústa mlčí. Občas se u lidí objevují: mírně zvednuté obočí, napůl otevřená ústa, špatné držení těla (hrbení se způsobené svalovým napětím) a sevřené obočí.
Změna osobnosti nebo vzhledu: Snaha zavděčit se
V zoufalé snaze zalíbit se tomu, kdo ti ubližuje, se občas snažíš změnit. Změníš svůj styl, své názory, své chování. Doufáš, že získáš kousek respektu, že se s agresorem sblížíš. Ale je to marné. Nikdy nebudeš dost dobrá. A to bolí.
Hněv: Když pohár přeteče
Když je tvá hodnota neustále popírána a zesměšňována, reakce je nevyhnutelná. Jednou z nich je hněv. Začneš být agresivní, podrážděná, bez zjevného důvodu. I banální věci tě vytočí. Je to jako papiňák, který se chystá vybouchnout.
Sebepoškozování: Tichý křik o pomoc
Ne každý dokáže otevřeně mluvit o svých problémech. Ne každý má pocit, že se může svěřit. A tak se bolest hromadí uvnitř, až nakonec najde cestu ven. Sebepoškozování. Nemusí jít jen o fyzické zranění. Může jít o odmítání jídla, o vyhýbání se místům, která jsi dřív milovala. Důležité je si uvědomit, že sebepoškozování má mnoho podob a nikdy se neděje bezdůvodně. Je to volání o pomoc.
Zdroje pro článek citovány nejsou.