Pamatuju si to jako dneska. Bylo mi třináct a seděla jsem v hodině matiky. Najednou mi začalo bušit srdce jako splašený. Zpotily se mi ruce, dech se zrychlil a viděla jsem rozmazaně. Další, co si pamatuju, bylo, jak sedím venku před třídou a učitelka přede mnou klečí a vypadá šokovaně. Řekla mi, že jsem měla panickou ataku. Jakmile jsem přišla domů, rozhodla jsem se zjistit o nich úplně všechno.
Když tělo křičí: Rozpoznáte signály panické ataky?
Panické ataky nejsou žádná vzácnost. Často si lidi ani neuvědomí, co se s nimi děje, protože to zkrátka připomíná infarkt. Ale je důležitý vědět, o co jde, abyste to mohli zastavit a předejít tomu v budoucnu.
Jak se to projevuje? U mě takhle…
U mě se panický ataky obvykle spouští, když se podvědomě něčím trápím. Úzkost se pak hromadí, až je toho moc a já propadnu panice. Pokaždý, když to zažívám, mám strašnej strach, cítím se bezcenná a mám pocit, že jsem selhala. A k tomu se přidá hroznej pocit děsu, jako by se mělo stát něco strašnýho. Ten pocit mě provází celou ataku a pak se postupně vytrácí. Když se mi pak podaří nad panikou převzít kontrolu, cítím se hrozně unavená a rozhozená. A když to bylo obzvlášť zlý, usnu vyčerpáním.
I když s tím bojuju už přes pět let, pořád to není o nic jednodušší. Někdy se mi to podaří překonat rychleji, ale většinou jsou stejně děsivý a vyčerpávající jako poprvé. Co mi ale pomohlo zmírnit stres, když už to přijde, je znát svoje příznaky. Vědět, co se s mým tělem děje. Když je dokážu rychle rozpoznat a nenechám se panikou úplně strhnout, pomůže mi to získat kontrolu a snížit úzkost.
Varovné signály, kterých si všímám
Jedním z největších příznaků je u mě hyperventilace. Často je to první signál, že se blíží ataka – začne mi bušit srdce jako o závod. Slyším ho v uších a tep mi pulzuje v krku. Jakmile tohle začne, začnu panikařit a lapat po dechu. Protože do plic nedostávám dost vzduchu, brní mě ruce a nohy, což často vede k tomu, že se zhroutím a jsem ještě víc podrážděná.
Dalším příznakem jsou závratě. A to je hrozně děsivý, protože se z paniky těžko dostávám, když se mi motá hlava. Nemůžu pak používat svoje obvyklý metody uklidňování (jmenovat pět věcí, který vidím), když se nemůžu soustředit. Závratě někdy vedou až k nevolnosti, což mi zase ztěžuje uklidnění a zvyšuje paniku a ten hroznej pocit děsu.
A taky mi začne zvonit v uších. Tohle v kombinaci se závratí je fakt alarmující. Když ztrácím schopnost vidět nebo slyšet, zvyšuje to moji paniku, protože mám pocit, že ztrácím kontrolu nad svými smysly.
Po atace si někdy těžko vybavuju, co se během ní přesně dělo. Jako by se můj mozek nechtěl vracet k tomu, co se stalo. Taky se po ní cítím hrozně unavená a obvykle mi je špatně ještě i hodinu potom.
Co s tím? Hlavně se nevzdávat!
S tím vším, co se s mým tělem děje, je strašně těžký získat kontrolu a zastavit tu paniku. Trvalo mi dlouho, než jsem se vůbec začala sama sobě uklidňovat. A pořád se mi někdy nedaří se z toho sama dostat a skončím tak, že jen čekám, až ta panika přirozeně odezní.
Důležitý je si uvědomit, že ta panika vždycky přejde. I když máš pocit, že už nikdy nebudeš mít kontrolu, budeš. Panický ataky můžou připadat jako kombinace všech tvých nejhorších zážitků, ale nejsou nebezpečný. Ataka ti nezpůsobí žádný fyzický zranění a je nepravděpodobný, že by tě s tím museli hospitalizovat.
Tohle jsou příznaky, který mě nejvíc ovlivňují během panický ataky, ale ty to tak nemusíš mít. Je důležitý zjistit, co se děje s tvým vlastním tělem a zjistit, jak si pomoct. Úzkost je hrozně vyčerpávající. Pokud zažíváš některý z těchto příznaků, je nejlepší nechat se vyšetřit doktorem a získat pomoc, kterou potřebuješ.