Asi každý zná ten pocit, když se člověk pouští do něčeho nového, co má změnit jeho život k lepšímu. Fitness, nový koníček, zdravější strava… a někdy taky terapie. Jenže co když se z téhle cesty stane spíš horská dráha, kde se střídají chvíle naděje s momenty, kdy máte chuť to vzdát? Co když se terapie, lidově řečeno, „bolí“?
Když se hrabe v minulosti…
Terapie není vždycky procházka růžovým sadem. Často se noříme do hlubin naší minulosti, otevíráme staré rány a konfrontujeme se s věcmi, kterým jsme se dřív snažili vyhnout. Je to jako uklízet starý dům – nejdřív se musíte probrat hromadami haraburdí, než se dostanete k tomu, co má skutečnou hodnotu. A ten binec kolem dokáže být pěkně nepříjemný.
Proč to bolí?
Bolest v terapii může mít mnoho podob. Může to být smutek, hněv, úzkost, strach… Ať už je to cokoli, je důležité si uvědomit, že tyhle emoce jsou naprosto normální. Jsou to signály, že se něco uvnitř nás hýbe, že se něco léčí. Zkuste si to představit jako svalovou horečku po náročném tréninku. Bolí to, ale zároveň víte, že jste udělali něco pro své tělo. Stejně tak je to s terapií – bolí to, ale zároveň děláte něco pro své duševní zdraví.
Jak to zvládnout?
Když terapie začne bolet, je snadné propadnout panice a mít chuť utéct. Ale právě v těchhle chvílích je nejdůležitější zůstat. Zkuste se řídit těmito radami:
Mluvte o tom
S terapeutem, s blízkým člověkem, s kýmkoli, komu důvěřujete. Sdílení pocitů je obrovská úleva. Nebojte se říct, že se cítíte zranitelní, že vás to bolí. Terapeut by měl být schopen vám nabídnout podporu a pomoct vám tyhle těžké emoce zpracovat.
Buďte k sobě laskaví
Dopřejte si čas na odpočinek, dělejte věci, které vás baví a u kterých si odpočinete. Horká vana, dobrá knížka, procházka v přírodě… Cokoli, co vám pomůže se uvolnit a načerpat nové síly.
Pamatujte si, proč jste začali
V těžkých chvílích je snadné zapomenout, proč jste se vlastně do terapie pustili. Připomeňte si své cíle, své motivace. Uvědomte si, co chcete v životě změnit a jak vám terapie může pomoct toho dosáhnout.
Terapie není sprint, ale maraton. Jsou dny, kdy poběžíte s lehkostí, a dny, kdy budete mít pocit, že se plazíte. Ale důležité je nezastavit se a věřit, že i ta nejtěžší etapa jednou skončí a čeká vás odměna – život, ve kterém se budete cítit silnější, šťastnější a svobodnější.