Když ti úzkost svazuje křídla, zdá se, že se nehneš z místa. Každý nádech je tíživý a svět kolem tebe se zdá být plný nástrah. Ale co kdybychom se na to podívali jinak? Co kdybychom úzkost nevnímali jako nepřítele, ale jako nečekaného spojence, který v sobě skrývá netušenou sílu?
Když se psychologie stane tvým kompasem
Pro Báru se psychologie stala záchranným kruhem v době, kdy ji úzkost a deprese začaly přerůstat přes hlavu. „Studium psychologie mi nejspíš zachránilo život,“ říká. Otevřelo jí oči a pomohlo jí vidět svět z různých úhlů, lépe se spojit sama se sebou a efektivněji komunikovat s ostatními. Zkrátka, naučila se chápat.
Úzkost jako učitelka empatie
Sociální úzkost může člověka izolovat, ale paradoxně ho také může učinit vnímavějším k utrpení druhých. Bára říká, že se díky ní stala ještě empatičtější a soucitnější. Pochopila, že za každým „zlým“ činem se skrývá touha po štěstí, i když je cesta k němu zkreslená. „Nikdo si nevybere zlo, protože je to zlo; jen si ho splete se štěstím, s dobrem, které hledá,“ cituje Mary Shelley.
Ale pozor, pochopení neznamená ospravedlňování! Jde o to nebrat si chování druhých osobně a neztotožňovat ho se svou vlastní hodnotou. To je něco, co se sociálně úzkostliví lidé učí zvládat velmi těžko.
Síla lásky a sebedůvěry
Bára zjistila, že stavět kolem sebe zeď proti zranění není řešení. Ve skutečnosti tě zeď chrání i před tím dobrým, co by tě mohlo potkat. „Jen láska nás může uzdravit – láska k sobě samým a k ostatním,“ říká. A nejdůležitější je začít u sebe. Bezpodmínečné přijetí sama sebe je základ.
Láska k sobě a druhým, to zní jako klišé? Možná, ale Bára tvrdí, že právě láska má účinky, které hledáš u zdi: chrání tě před zraněním, léčí a spojuje tě s lidmi, kteří souzní s tvými hodnotami. Jak to funguje? Jednoduše – když miluješ sám sebe, víš, co si zasloužíš, a nenecháš se zneužívat. A když miluješ druhé, hledáš v nich to dobré a tím rozpouštíš strach.
Cesty k překonání úzkosti
Jak tedy s úzkostí bojovat? Bára radí kombinovat různé techniky – od klasických, jako je břišní dýchání, pozitivní autosugesce, mindfulness a sebepřijetí, až po méně obvyklé, jako je zaměření se na to dobré v lidech a hledání inspirace v každém setkání. Nejde o to vyzkoušet jednu metodu jednou a vzdát to, když nezabere. Důležitá je vytrvalost a experimentování. „Čím víc něco děláš, tím lepší v tom budeš,“ říká Bára.
Slova povzbuzení pro ty, kteří se trápí
Pokud i ty bojuješ se sociální úzkostí, Bářina rada zní: Nikdy se nevzdávej! I když se ti něco nedaří, uč se od druhých, sbírej zkušenosti a zkoušej to dál. Cesta k překonání úzkosti není jednoduchá, ale na konci čeká odměna – svoboda a sebedůvěra.
A když se ti zdá, že tě temnota pohlcuje, pamatuj si, že všechno jednou pomine. I ta nejhorší chvíle se stane minulostí a lekcí, která tě posílí. „Jediná stálice v životě je změna,“ říká Bára. Nečekej pasivně, až se situace zlepší, ale aktivně pracuj na svém osobním růstu. A když už nemáš sílu, přijmi bolest, promluv si s ní a pak ji nech jít.