Občas se stane, že máme pocit, že někdo z našich blízkých – kamarád, rodinný příslušník – se trápí, i když tvrdí, že je všechno v pořádku. Někdy je to jen intuice, ale často se dají vypozorovat i změny v chování, i když jsou velmi nenápadné. A právě na ty se dnes zaměříme. Protože, ruku na srdce, život není vždycky peříčko, a i když se snažíme tvářit statečně, uvnitř to může vypadat úplně jinak.
Když úsměv klame: 7 nenápadných signálů, že někdo bojuje v tichosti
Že se něco děje, i když navenek vše vypadá v nejlepším pořádku? Podívejme se na to společně. Možná, že díky tomu dokážeme pomoct někomu, kdo to potřebuje, dřív, než bude pozdě. Protože, jak se říká, v nouzi poznáš přítele.
1. Výbuchy emocí z ničeho nic
Střídání nálad jako na horské dráze? Záchvaty vzteku nebo pláče bez zjevného důvodu? Může to být známka toho, že se v dotyčném člověku odehrává něco, co není vidět na první pohled. Možná přehnaně reaguje na maličkosti, ale ve skutečnosti to může být reakce na něco mnohem většího, co se snaží potlačit. Jak říká jedno staré české přísloví – co na srdci, to na jazyku. Ale co když je to naopak?
2. Uzavření se do sebe a ztráta zájmu
Ta kamarádka, která byla vždycky plná energie a života, najednou nechce nikam chodit? Nebo se zdá, že ji vůbec nezajímají koníčky, které dřív milovala? Tohle už zavání pořádným problémem. Místo „bojuj“ totiž nastoupilo „uteč“. A to nikdy nevěstí nic dobrého. Člověk se uzavírá do sebe, straní se přátel a rodiny a vyhýbá se aktivitám, které mu dřív dělaly radost. Možná si myslí, že si nezaslouží lásku a radost, a tak se snaží být neviditelný. Nebo se bojí, že ublíží svým blízkým, a tak se od nich raději odtáhne. Jak se říká, raději budu sám, než abych ti ublížil.
3. Zanedbávání péče o sebe
Podobně jako ztráta zájmu o společenské aktivity, může člověk začít zanedbávat i svoje fyzické zdraví. Prostě nemá energii na to, aby dodržoval svoje obvyklé rituály. Poruchy spánku a stravování (ať už jde o přejídání nebo nechutenství) jsou často spojené s rozvojem nebo zhoršením deprese. A někdy se člověk naopak přehnaně věnuje práci, aby se rozptýlil od problémů, kterým čelí. Ale to vede jen k vyhoření a dalšímu stresu. Zkrátka, jak se říká, sytý hladovému nevěří. Ale co když hladoví i sytý?
4. Perfekcionismus a pocity viny
Stává se, že se někdo omlouvá i za ty nejmenší chyby, i když za ně vůbec nemůže? Tady pozor! Perfekcionismus a pocity viny jdou ruku v ruce. Úzkost a přemíra přemýšlení často vedou k vidění světa v extrémech – všechno je buď úspěch, nebo neúspěch. A když člověk spadne do téhle pasti, cítí obrovskou vinu a lítost za jakékoliv svoje činy, které vnímá jako chybné nebo nedokonalé. A navíc si bere vinu i za chyby ostatních. Jak se říká, chybami se člověk učí. Ale co když už těch chyb bylo moc?
5. Negativní pohled na život
Potřeba neustálé dokonalosti vede nejen k pocitům viny, ale i k pesimistickému pohledu na život. Člověk si vybírá jen to negativní, neustále se kritizuje za to, že nedosahuje svých přehnaných očekávání. To, co vnímá jako „realistický“ pohled na svět, se může snadno zvrtnout v intenzivní pesimismus. A to pak vede k dalším psychickým problémům. Protože si myslí, že si nezaslouží lásku a pozitivitu. Jak se říká, s pesimismem daleko nedojdeš. Ale co když už dál ani nechceš?
6. Nechuť mluvit o sobě
Blízký člověk odbývá vaše otázky o tom, jak se má, a pořád opakuje „Mám se dobře“? Tohle je jeden z prvních kroků k uzavření se do sebe. Snaží se od sebe odehnat lidi, které má rád. Možná si myslí, že by byl druhým na obtíž, kdyby mluvil o svých problémech. A pokud už o sobě něco zmíní, je to často zabalené do nuceného optimismu. Jak se říká, mlčeti zlato. Ale co když to zlato dusí?
7. Přehnaná nebo nucená radost
Zatímco někteří lidé se stanou pesimističtější, jiní se snaží skrýt své pocity pod maskou pozitivity. I když se to může zdát jako dobrá změna, ve skutečnosti to může být jen dočasné zlepšení, které je výsledkem nějaké pozitivní události. A podobně jako u vyhýbání se osobním rozhovorům, se snaží skrýt své skutečné emoce, aby neobtěžovali svoje blízké. Jak se říká, falešný úsměv skryje tisíc slz.
Poznáváte některé z těchto signálů u někoho, koho máte rádi? Zkuste si s ním promluvit, otevřeně a s empatií. Vztah založený na důvěře a podpoře je klíčem k takovým rozhovorům. Dejte mu najevo, že jste tu pro něj a že vás nemusí od sebe odhánět. A pokud si všimnete, že se tyhle změny chování týkají vás, neváhejte se obrátit na rodinu, přátele nebo odborníka. Pamatujte, že vyhledat pomoc není známka slabosti, ale síly a sebereflexe.
Protože, jak se říká, štěstí přeje připraveným. A připravený je ten, kdo se nebojí požádat o pomoc.
Zdroje:
Simmons et al., 2016; Al-Abri, 2015