Už jsem si párkrát nabila pusu, než jsem pochopila, co vlastně při rozhovorech o úzkosti funguje a co ne. Dá se být oporou, aniž by člověk překračoval hranice nebo si nakládal víc, než unese. Protože jsem si prožila obě strany téhle těžké konverzace, sepsala jsem sedm vět, které můžou pomoct (a nezhoršit to).
Když úzkost mluví: 7 vět, které dokážou pomoct (a nezhoršit to)
1. “Poslouchám tě.” nebo “Máš moji pozornost.”
Pro mě osobně je strašně důležitý vědět, že mi někdo chce naslouchat. Hrozně se bojím, že moje úzkost ze mě dělá těžkého parťáka do hovoru nebo rovnou nesnesitelného člověka. Proto je pro mě tahle věta jako balzám na duši. Často se bojím otvírat témata spojená s úzkostí, ale když mi někdo řekne, že mě poslouchá, hned se mi mluví líp. Mám pocit, že tomu člověku fakt záleží na tom, co říkám, a chci mu to oplatit, až bude on potřebovat.
2. “Jak ti můžu pomoct?”
Tím, že se zeptáš člověka v úzkých, co by mu pomohlo, mu vracíš kontrolu nad situací. Může se klidně vyřádit s nápady. Potřebujou zalít kytky? Mají chuť na něco konkrétního k obědu? Ale pozor, některým lidem, jako třeba mně, může rozhodování způsobit ještě větší úzkost. Někdy to prostě vypadá jako další starost navíc, ale aspoň mám šanci si říct, co potřebuju. Když se zdá, že je těch otázek moc, zkus něco navrhnout nebo jen tak být spolu.
3. “Hele, pojďme se projít. Můžeme si o tom popovídat, nebo se jen tak nadýchat čerstvýho vzduchu.”
Změna prostředí je pro mě jeden z nejlepších triků, jak přerušit ten úzkostnej kolotoč. Trochu to rozhodí můj mozek a odvede ho od starostí. Když se soustředím na svět kolem sebe, dokážu se od svých myšlenek distancovat, a tím pádem se mi o nich líp mluví a líp je nechám odejít. I když se mi zrovna nechce mluvit, aspoň mám čím zabavit mozek. A i když se mi zrovna nechce vstávat a hýbat se, nakonec mi to udělá dobře.
4. “Můžu tě obejmout?”
Souhlas je klíčový! I taková nevinná věc jako objetí, držení za ruku nebo jakýkoliv dotek může člověka s úzkostí vyvést z míry (a navíc je spousta lidí, který se prostě neradi objímají), takže je vždycky důležitý se zeptat. Někdy může být objetí během těžký chvilky strašně uklidňující, je to taková fyzická připomínka, že na to nejsem sama. Ale když jsem extrémně úzkostná, dotek mě může uvěznit a vyvolat klaustrofobii, takže vždycky ocením, když se někdo zeptá, než mě jde obejmout. Připomíná mi to, že mám konverzaci pod kontrolou a že moje potřeby jsou stejně důležitý jako potřeby toho, s kým mluvím.
5. “Jsem tady pro tebe, ať se děje, co se děje.”
Je fajn slyšet, že mi někdo drží palce, ale nemůžu se ubránit pocitu, že ta podpora je někdy podmíněná. Už se mi párkrát stalo, že mi kamarádi slíbili podporu a pak zmizeli, když do tuhýho. Takže pro mě není snadný věřit lidem, kteří to slibují. A vím, že v tomhle nejsem sama. Pokud se chystáš nabídnout svou podporu někomu, kdo bojuje s úzkostí, buď upřímný v tom, co jsi schopný udělat, nebo buď připravený na cokoliv. Autentická podpora je obzvlášť uklidňující, když ji dokážeš poskytnout.
6. “Chceš radu, nebo si chceš jenom popovídat?”
Poprvé, když mi někdo položil tuhle otázku, mi to docvaklo. Teď už vím, proč tak intenzivně reaguju, když mi někdo začne hned dávat rady, aniž bych vůbec stihla domluvit. Možná je to těžký, ale někdy musíš potlačit svůj instinkt kamaráda na telefonu. Objímání, vtipkování a rozdávání rad můžou být tvůj první instinkt, když vidíš někoho, koho máš rád, v nesnázích, ale lidé s úzkostí se někdy cítí zahlcení a zastrašení tou neustálou palbou návrhů. Místo toho tahle otázka vrací kontrolu nad tím, co se bude dít dál, člověku s úzkostí, což už samo o sobě může zmírnit jeho úzkost.
7. “Nevím, co říct, ale jsem tady pro tebe.”
Upřímnost je vždycky nejlepší cesta. Úzkost může být složitý téma, takže je v pořádku, když nevíš, co říct nebo jak reagovat. Upřímně, někdy ani já nevím, co říct, ale je osvěžující a uklidňující být upřímný během tak zranitelné konverzace. Přátelé a rodina se přiznali, že se bojí říct něco špatně nebo situaci zhoršit, ale dala jsem jim najevo, že nejdůležitější není to, co říkají, ale že jsou tady pro mě.