Ach ta škola… Místo radosti a objevování se občas změní v kotel plný stresu a úzkosti. Znáte to, ne? Deadline se blíží, zkoušky na krku a do toho všeho ta tíha očekávání. Ale nebojte, nejsme v tom sami. A hlavně – dá se s tím něco dělat! Co takhle zkusit se na chvíli zastavit a nadechnout? Mám pro vás pár tipů, které mi osobně pomáhají přežít ty nejhektičtější dny.
Když úzkost ve škole dusí: 6 triků pro klidnou mysl i v hektických dnech
1. Skupinová práce? Radši ne!
Skupinové projekty… noční můra mnoha studentů. V teorii to zní skvěle – rozdělíme si úkoly a všichni makáme. Ale realita? Většinou někdo zklame, kvalita práce je mizerná a vy nakonec všechno taháte sami. Znám to moc dobře! Pamatuju si, jak jsem se v prváku na vejšce málem zbláznila. V týmu samí starší kolegové, já jediná se snažila něco dělat. Emaily, SMSky, osobní prosby… nic nezabíralo. Nakonec jsem celou patnáctistránkovou práci napsala sama. Co s tím?
Zkuste to jinak! Zeptejte se v klidu, jak ostatní postupují s prací, nabídněte pomoc. Ale pozor, ať vás někdo nevyužije! Udělejte si plán, sledujte, kdo co dělá, a nebojte se obrátit na učitele. Co takhle navrhnout hodnocení kolegů po projektu? Třeba je to motivuje k větší aktivitě.
2. Práce nad hlavu? Stop!
Testy, učení, kroužky… zdá se, že práce nikdy nekončí. Učili jste se, látku znáte, ale co kdyby jste si to ještě jednou zopakovali? Měli byste tu práci upravit po páté nebo jít spát? Kolik kroužků je příliš mnoho kroužků?
Přiznávám, tohle je moje slabina. Mám toho tolik, že nevím, kdy přestat. Je těžké mít společenský život, když je tolik práce pro hodiny a mimoškolní aktivity. Jsem skoro vždy ve stresu a každý den se ptám, proč to dělám.
Člověk chce uspět, mít dobré známky, mít ve svém životopise kroužky a vedoucí pozice. Možná se nechcete stýkat s přáteli nebo se účastnit zábavných aktivit po vyučování nebo o víkendu, protože se chcete dostat dopředu nebo si znovu projít svou práci. Je tu prostě příliš velký tlak.
Každých 52 minut byste si měli odpočinout od práce, pokud chcete být co nejproduktivnější. Je těžké zastavit se a vrátit se, ale dejte si pauzu. Dělejte se svými přáteli něco zábavného, co nezabere celý den, abyste se příliš nestresovali. Udělejte si rozvrh nebo interaktivní kalendář a přidejte do něj čas na zábavu! Vy i já si také musíme přiznat, že jsme lidé a máme omezení. Berte na sebe jen ty věci, které můžete dokončit a do kterých můžete vložit skutečné úsilí.
3. Strach, že na něco zapomenu? Relax!
Tenhle strach mě provází už od základky. Vždycky jsem se bála, že přijdu do třídy a učitel po nás bude chtít nějaký úkol, o kterém jsem nevěděla. I teď si dělám poznámky na hodinách, kontroluju sylabus a online materiály, ale pořád se bojím, že přijdu nepřipravená, spadne mi známka a budu vypadat hloupě.
Nejlepší rada, kterou můžu dát, je zeptat se někoho ze třídy. Pokud ta osoba neví a vy se nechcete zeptat svého učitele ze strachu, že vaši vrstevníci budou naštvaní, počkejte do konce hodiny. Nechte všechny odejít a pak požádejte o vysvětlení. Pokud se na to necítíte, vždycky je tu e-mail! Pravděpodobně byste tu práci museli dříve nebo později udělat, a je lepší vědět a úkol splnit, než se tím trápit.
4. E-mail profesoru? S klidem!
Už jsem zmínila, že poslat e-mail profesorovi nebo učiteli je dobrá volba, když máte dotaz, a ano, je, ale někdy může být skládání těchto e-mailů docela stresující.
Pamatuju si, jak jsme s kamarádkou skládali e-mail jednomu z našich profesorů. Napsání tří vět nám trvalo přes hodinu a byl to pravděpodobně nejpodivnější e-mail, jaký kdy dostal. Náš dotaz se týkal četby, kterou údajně zveřejnil online, kterou jsme nemohli najít. Chtěli jsme sdělit náš názor a položit naši otázku, aniž bychom byli urážliví nebo obviňující. Také jsme opravdu divní a chtěli jsme vzkazu dodat trochu osobnosti, aniž by byl příliš divný.
Při posílání e-mailu profesorovi buďte formální a ohleduplní, ale také přímí. Řekněte, co potřebujete říct, a ukončete to ohleduplností. Zde je příklad:
Doufám, že je vám tento e-mail dobře.
5. Síťování? Hlavně s úsměvem!
Mluvit s lidmi, kteří by mohli ovlivnit váš směr v životě, je zastrašující. Ať už je to hledač talentů, potenciální zaměstnavatel nebo někdo, kdo pracuje v oboru, o který se zajímáte, prezentovat se a sdílet své úspěchy vás může dostat do nepříjemné situace. Nechcete po někom chtít příliš mnoho, ale chcete být dostatečně zapamatovatelní, abyste dosáhli jakéhokoli cíle, který jste si z této interakce stanovili.
Byla jsem na obchodní síťové akci, kde jsem se musela odlišit od šedesáti dalších vysokoškoláků v místnosti. Bylo to těžké, protože každý jedinec z každé společnosti, která se zúčastní, může hledat jinou kvalitu u potenciálního nového zaměstnance. Byla jsem opravdu nervózní a ostatní lidé mluvili víc než já. Pak jsem seděla u stolu se zástupci společnosti, kde pracuje moje máma. Legálně tam nemůžu pracovat, dokud ona ano, takže jsem necítila žádný tlak, abych se chovala nějakým způsobem, protože jsem věděla, že na tom nezáleží. Byla jsem profesionální, ale také jsem se nebála odpovídat na otázky nebo vtipkovat. Později mi řekli, že jsem byla nejpamátnější osobou, se kterou mluvili.
Oblékejte se profesionálně a prozkoumejte společnosti, o které máte zájem, ale v konečném důsledku je nejlepší, co v těchto situacích můžete udělat, být sami sebou. Smějte se, usmívejte se, zavtipkujte, pokud chcete. Někdy můžete být nejpamátnější osobou tím, že ukážete, že jste člověk, ne jen životopis nebo přepis.
6. Budoucnost? Nebojte se neznáma!
Jak stárneme, procházíme fázemi života, které se kdysi zdály vzdálené a děsivé. To neznamená, že život je méně děsivý, ale bereme ho den po dni a věci řešíme. Cesta může být zábavná, nečekaná a náročná zároveň. Potřebujeme ve svém životě lidi, kteří mají naše nejlepší zájmy na srdci a jsou ochotni stát při nás, když přijdou těžší dny.
Brzy dokončím vysokou školu. Už to samo o sobě je děsivé, protože jsem chodila do školy většinu svého života. Nemám tušení, co bude dál. Můj nejlepší kamarád a já se pravděpodobně v květnu přestěhujeme do Anglie, což znamená, že si tam budu muset najít práci, zatímco budu v Pensylvánii a budu se snažit dokončit a získat tituly. To nevědomí je děsivé. Nevím, co se stane teď, tak jak můžu vědět, že dělám správnou volbu?
Nemyslím si, že existuje jedna správná volba, která by vás dovedla k dobrému životu. Určitě existují špatné volby, kriminální volby, které nedoporučuji ani neschvaluji, ale ty normální, ty, které děláte, když hledáte práci nebo nové místo k bydlení, ty nemohou být špatné. Každá volba, kterou uděláte, trochu změní to, kým jste. Mění vaše perspektivy a možná i váš cíl. I když rozhodnutí nevede tam, kam jste doufali, nebo se plány nevydaří, neznamená to, že je tato volba špatná. Jakkoli to může být těžké, neustále se pohybujte dál, i když si nejste jisti, kam směřujete. Jasně, podívejte se, bude to skvělé.
Co myslíte? Jsou i jiné situace ve škole, které ve vás vyvolávají zvláštní úzkost? Napište do komentářů níže!