Život občas dokáže pěkně zamotat hlavu. A někdy, ruku na srdce, i dost bolí. Málokdo z nás se tomu vyhne. Ale jak poznat, že už je toho moc? Že už to není jen chvilková depka, ale něco vážnějšího? Poslouchat svoje tělo a pocity se vyplatí. A věřte, že i maličkosti můžou napovědět.
Když život bolí: 5 signálů, které nesmíte ignorovat
Světová zdravotnická organizace (WHO) bije na poplach. Sebevražda je druhá nejčastější příčina úmrtí u mladých lidí mezi 15 a 29 lety. A co je ještě smutnější, dá se jí předejít. Jenže lidé v ohrožení si často neřeknou o pomoc. Přitom existují signály, které je prozradí. Pojďme se na ně podívat.
1. Izolace a ztráta sociální opory
Mít kolem sebe lidi, na které se můžete spolehnout, je k nezaplacení. Jenže co když se cítíte osamělí? Jako byste neměli nikoho, kdo by vás vyslechl, pochopil. Jako byste byli na všechno sami? Izolace, pocit odtržení od rodiny, přátel, partnera… to všechno může vést k tomu, že člověk začne ztrácet naději. A to je průšvih. WHO říká jasně: když nemáme s kým sdílet své pocity, když se dusíme sami v sobě, riziko sebevraždy se zvyšuje. Potřebujeme mít pocit sounáležitosti, bezpečí, smyslu života. A to se buduje především ve vztazích s lidmi kolem nás.
2. Temná minulost plná traumat a zneužívání
Týrání, násilí, zneužívání – fyzické, psychické, sexuální… to všechno zanechává hluboké rány na duši. A tyhle rány se nehojí jen tak. Zvlášť pokud se jedná o zážitky z dětství. Studie z Brazílie ukázala, že lidé s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) mají vyšší riziko sebevraždy. Problém je v tom, že se s těmito pocity těžko pracuje. Těžko se o nich mluví. A když se s nimi člověk nedokáže vypořádat, ztrácí kontrolu nad svým životem.
3. Finanční potíže a beznadějná budoucnost
Práce je důležitá. Nejen pro peníze, ale i pro pocit seberealizace, pro pocit, že jsme užiteční. Co když ale práci nemůžeme najít? Co když se nám nedaří uživit rodinu? To se pak hroutí svět. A nejen ten náš. Finská studie potvrdila, že lidé, kteří vidí svou ekonomickou situaci černě, mají vyšší sklon k sebevraždě. Ekonomické krize od roku 1970 (až na jednu výjimku) zvedly míru sebevražd ve vyspělých zemích. Nejvíce to zasáhlo muže. Chudé země, kde žije 80 % lidí, kteří si vezmou život, jsou na tom ještě hůř.
4. Ztráta milovaného člověka
Rozchod, rozvod, smrt… to všechno jsou situace, které bolí. Hodně bolí. Ztráta vztahu, který nám dával smysl, který nás naplňoval, může vést k zoufalství. Člověk se cítí opuštěný, bezbranný. Studie z USA ukázala, že na jednu rozvedenou ženu, která spáchá sebevraždu, připadá devět rozvedených mužů. Proč? Protože muži po rozvodu často ztrácejí nejen manželku, ale i kontakt s dětmi. A to se promítá do jejich sebevědomí. Riziko sebevraždy zvyšuje i ztráta sourozence nebo úmrtí rodiče v dětství.
5. Závažná nemoc
Diagnóza závažné nemoci, jako je rakovina, HIV nebo srdeční onemocnění, dokáže s člověkem zamávat. Studie z Londýna zjistila, že lidé s rakovinou mají o 20 % vyšší riziko sebevraždy než běžná populace. Nejvyšší je toto riziko v prvních šesti měsících po stanovení diagnózy. Průzkum z Anglie zase ukázal, že je to častější u žen. Bolest, nepohodlí spojené s léčbou, ztráta soběstačnosti… to všechno může vést k tomu, že člověk ztratí chuť žít. Někdy je sebevražda vnímána jako možnost převzít kontrolu nad umíráním, jako možnost uniknout nesnesitelné bolesti.
Sebevražda je vážný problém. Ale dá se mu předcházet. Stačí se všímat si lidí kolem sebe, jejich chování, jejich nálady. A když vidíme, že se něco děje, nabídnout jim pomoc. Mít s nimi trpělivost, soucit. To je to nejmenší, co můžeme udělat.