Všichni jsme se asi někdy ocitli v situaci, kdy bylo kolem nás až moc lidí. Možná jste i sami slyšeli, jak někdo řekl, že je klaustrofobik, protože se necítil dobře v malém prostoru. Jenže tohle používání toho slova je tak trochu mimo a zlehčuje to, jaké to ve skutečnosti je. Takže co klaustrofobie vlastně je? Pojďme se na to podívat víc zblízka.
Ale nejdřív, co to ta klaustrofobie vlastně je?
Klaustrofobie je specifická fobie, takový fakt silný strach z malých a uzavřených prostor. Je to vlastně druh úzkostné poruchy, což znamená, že se u člověka objeví různé symptomy, když se dostane do kontaktu s tím, co mu ten strach spouští. Mezi ty symptomy patří, no, je toho celkem dost:
- Panika, že se udusíte
- Bušení srdce jak o závod
- Zpocené dlaně (a někdy i celé tělo)
- Třesavka
- Návaly horka nebo naopak mrazu
- Závratě a točení hlavy
- Nevolnost
- Strach ze ztráty kontroly
- A vůbec, takový ten pocit, že musíte okamžitě pryč
Je to prostě o dost víc než jen „nepříjemný pocit ve výtahu“. A fakt, když to člověk zažije, tak to není žádná sranda.
Z čeho to vlastně vzniká?
Tohle je složitější otázka. Někdy se to může vyvinout po nějaké traumatické události, třeba když se člověk jako dítě zasekl v nějakém malém prostoru. Někdy se to dědí v rodině, ale někdy se to prostě objeví jen tak, bez zjevné příčiny. V mozku se to projevuje zvýšenou aktivitou v amygdale, což je takové centrum strachu.
Dá se s tím něco dělat?
Naštěstí ano! Existuje několik způsobů, jak s klaustrofobií pracovat. Terapie, a to hlavně kognitivně-behaviorální terapie (KBT), může pomoct změnit myšlení a chování, které ten strach spouští. Někdy se používají i léky proti úzkosti, ale to už je na domluvě s lékařem. A hlavně, je důležité se o tom bavit a nebát se vyhledat pomoc. Protože to není žádná ostuda, a žít s tímhle strachem se dá zvládnout.
Zdroje:
[Bud vloženo správné citace a zdroje]