Světová zdravotnická organizace odhaduje, že přes 121 milionů lidí po celém světě trpí nějakou formou deprese. Je to jedna z nejrozšířenějších duševních poruch na světě a se 30 % nemocných, kteří se pokusí o sebevraždu, nelžu, když řeknu, že deprese zabíjí. Se smrtí Robina Williamse stále čerstvou v myslích veřejnosti se objevila otázka, proč právě ty nejbystřejší mysli patří lidem trpícím touto nemocí. Ukázalo se, že kreativní typy jsou skupinou nejvíce postiženou touto poruchou, mezi nimiž najdeme například Ernesta Hemingwaye, Virginii Woolfovou a Michelangela. Je to jen kvůli jejich jedinečným myšlenkovým procesům, nebo by to mohlo být něco jiného?
Kreativita a deprese: Prokletí géniů, nebo palivo múzy?
Říká se, že vrana k vráně sedá. Lidi táhne k těm, se kterými sdílejí podobné názory a myšlenky. Studie to potvrzují, třeba Newcombův experiment z roku 1956 ukázal, že chlapi měli radši spolubydlící, kteří měli podobné postoje k sexu, rodině a politice. Proč? Protože je fajn, když tě někdo chápe, imponuje ti, když má někdo stejný vkus, a prostě se líp kecá s lidma, co mají stejný zájmy. Takže je celkem logický, že když člověk nenajde nikoho s podobným myšlením, bude se cítit sám a může skončit s depresemi.
Kreativní lidi mají fakt zvláštní myšlení, takže by se dalo říct, že jim nikdo nerozumí. Zní to jako klišé, co?
Ale Newcombova studie měla svoje mouchy. Měla malej vzorek, jenom 17 lidí, a zaměřovala se jenom na chlapy, takže se nedá zobecnit na celou populaci. A taky nezkoumala hlubší úrovně myšlení. Takže i když je pravda, že je nám líp s lidma, co mají stejný názory, neznamená to, že lidi s odlišným pohledem na svět jsou vyvržení ze společnosti.
Takže co vlastně způsobuje tak vysokou míru depresí u kreativních lidí?
Když kritika bolí víc než pochvala
Akinola a Mendes (2008) zkoumali, jakou roli hraje odmítnutí v kreativitě. Účastníci dostali pozitivní, negativní nebo žádnou zpětnou vazbu na úkol a pak měli vytvořit koláž. Ti, co dostali negativní zpětnou vazbu (odmítnutí), vytvořili kreativnější koláže než ti z kontrolní skupiny a ti, co dostali pozitivní zpětnou vazbu. Z toho vyplývá, že sociální odmítnutí (což je jeden z příznaků deprese) může být zodpovědné za zvýšenou kreativitu. Jinými slovy, deprese způsobuje kreativitu, a ne naopak.
Je důležité být ke svému umění kritický, aby člověk dosáhl co nejlepších výsledků. Ale s kritickým myšlením často přichází pochybování o sobě, a tím pádem i nižší sebevědomí. A to už je jen krůček k depresi. Možná je problém v tom, že kreativní lidi jsou moc zvyklí hodnotit svou práci a pomalu začnou hodnotit i sami sebe. Já vím, že se mi to taky stává. Těžko se to odděluje, zvlášť když do toho člověk dává srdce a ta práce se stane součástí tebe. Být umělcem znamená balancovat na tenké hraně. A pro spoustu lidí je ten tanec příliš těžký.
Máte podobné pocity? Kterou teorii podporujete vy – že deprese způsobuje kreativitu, nebo naopak?
Zdroje
- Akinola, M., & Mendes, W. B. (2008). The dark side of creativity: Biological vulnerability and negative mood are associated with creative problem solving. *Personality and Social Psychology Bulletin, 34*(11), 1452-1461.
- Newcomb, T. M. (1956). The prediction of interpersonal attraction. *American Psychologist, 11*(11), 575-586.