Zamysleli jste se někdy nad tím, jak moc to, co pro nás bylo „vždycky normální“, ovlivňuje naše vnitřní rozpoložení? Naše cesta za duševní pohodou není jen o genech. Je to taky o kultuře, společnosti a tradicích, které nás formovaly odjakživa. Pojďme se na to podívat zblízka.
Kultura a psychika: Jak tradice ovlivňují naši duševní pohodu
Naše kultura má totiž neuvěřitelnou moc. Může nám diktovat, jak se díváme na svět, jak se chováme k sobě navzájem a jak vnímáme sami sebe. I když nemají až takový vliv na vážnější stavy jako je třeba schizofrenie, depresi, úzkosti nebo PTSD už ovlivňují docela dost. Proto se psychologové a terapeuti často ptají na naše kořeny, na to, odkud pocházíme a v jakém prostředí jsme vyrůstali. To všechno hraje roli v tom, jak se cítíme a jak se s tím můžeme poprat.
Když tradice svazují: Sebevědomí vs. stoicismus
V některých kulturách je ctností spoléhat se jen sám na sebe a být tak trochu stoik. Možná to znáte – „chlap nepláče“, že jo? Jenže tahle „mužnost“ má i stinnou stránku. Může mužům pěkně zavařit, co se týče psychického zdraví. Zajímavý je, že třeba u Hispánců se častěji objevují deprese. A co za tím stojí? Dost možná právě kultura machismu, kde se přehnaně zdůrazňují role mužů a žen. Psychologové si všimli, že tyhle striktní genderové normy mají negativní dopad na naše emoce a myšlení. I když se to moc nezkoumá, ví se, že přehnaná maskulinita může vést k hněvu a agresivitě – a to už je signál, že něco není v pořádku, že jo?
Menšiny a tíha diskriminace
A co teprve, když se k tomu přidá i diskriminace? V Americe to mají menšiny těžký, protože rasismus a třídní rozdíly jdou ruku v ruce. Často se stávají terčem rasových útoků a platové nerovnosti. A to už je sakra velký nápor na psychiku. To pak není divu, že se u nich objevuje deprese nebo PTSD. Člověk si pak říká, kde je ta spravedlnost…
Přistěhovalci a hledání nového domova
Každý imigrant má svůj vlastní příběh, ale jedno je jisté: stěhování do cizí země je obrovská změna a nápor na psychiku. Uprchlíci a žadatelé o azyl to mají ještě horší, protože často zažili trauma a násilí. A co hůř, hodně záleží na tom, jak je nová společnost přijme. Podporuje rozmanitost, nebo nutí lidi, aby se co nejrychleji asimilovali? V zemích, kde jsou lidé tolerantní a otevření, je totiž mnohem méně psychických problémů.
Myšlení, víra a jak se s tím poprat
Každá kultura má svůj vlastní pohled na to, co je duševní nemoc. Někdo tomu věří, někdo to bagatelizuje. Někde se to bere jako ostuda, jinde se s tím soucítí. Třeba asijští Američané častěji popisují fyzické příznaky psychické nepohody. Bolí je hlava, nemají chuť k jídlu… Místo aby řekli, že mají depku nebo úzkost. Možná je to tím, že v jejich kultuře se tělo a duše berou jako dvě oddělené věci.
A víte co? I náboženství hraje roli. Někdo v ní hledá oporu a sílu, jiný ji používá jako berličku a utápí se v pocitech viny a beznaděje. To pak může vést k depresi a úzkosti. Ale když se člověk s vírou srovná a bere ji jako pomocníka, může mu to naopak hodně pomoct.
Rodina nade vše? Záleží, jaká…
A co rodina? I ta má obrovský vliv na to, jak se cítíme. Když se vrátíte z nemocnice domů a rodina vás nepodpoří, je větší pravděpodobnost, že se vám to vrátí. Reakce rodiny je totiž odrazem toho, co se v dané kultuře považuje za normální. Víte, co je důležité? Mít kolem sebe lidi, kteří vás chápou a přijímají, i když máte psychické problémy.
Stigma a nedůvěra: Dva velcí nepřátelé
Ve všech kulturách se bohužel setkáváme se stigmatem. Lidé se stydí za to, že mají psychické problémy, a bojí se vyhledat pomoc. A k tomu se ještě přidává nedůvěra k lékařům a terapeutům. A víte co? Diskriminace nekončí u dveří ordinace. I v nemocnicích se s ní setkáváme. Proto je důležité mluvit o psychickém zdraví otevřeně a bez předsudků. A taky bojovat proti diskriminaci ve zdravotnictví.
Jak z toho ven?
Je to těžký, to jo. Ale nezapomeňte, že na to nejste sami. Hledejte pomoc, mluvte o tom, co vás trápí, a snažte se obklopit lidmi, kteří vás mají rádi a podporují. A hlavně: neztrácejte naději. I když se vám zdá, že je všechno špatně, vždycky existuje cesta ven.
A co vy? Jak vnímáte vliv kultury na vaši psychiku? Podělte se s námi v komentářích!