Znám to asi každej. Potkáš někoho, s kým to neuvěřitelně jiskří, a hned na to bum! „Špatný načasování,“ ozve se. Zní to jako ohraná písnička, že? Ale je to jen trapná výmluva, nebo má „načasování“ fakt takovou moc?
Láska v nesprávnou chvíli: Osud, nebo zbabělost?
Spousta z nás se ocitá v takových těch „skoro-vztazích,“ kde chybí ten poslední krok. Jenže co když ten krok nechce udělat ten druhej? Mám kamarádku, která se takhle zamotala s jedním klukem. Chemie jak blázen, ale hned od začátku tam byly nějaký „ale“. On je ale rychle zametl pod koberec. A pak najednou bum! „Hele, já bych do vztahu i šel, ale…mám toho teď moc. Škola, kariéra, bydlíme daleko…“ A ona, holka rozumná, s ním i souhlasila. Jenže pak jí došlo, že ji vlastně jen vodí za nos. Ona byla ochotná se snažit, ale on ne. A teď jsou v takovým divným limbu – kamarádi, co se chovají jako pár, ale párem nejsou. Znáte to?
Co bys dělala ty?
Kdybys potkala někoho úžasnýho, ale prostě by to „nebylo ono“, co bys udělala? Zahodila bys ho kvůli špatnýmu načasování? Je to vůbec legitimní důvod? Jasně, jsou situace, kdy to fakt nejde – někdo se zrovna rozešel, pořád miluje bejvalýho, stěhuje se na druhej konec světa, nebo prostě řeší něco důležitějšího.
Neříkám, že načasování nikdy nehraje roli. Ale ruku na srdce, kolikrát je to jenom výmluva? Když chceš, cestu si najdeš, jak se říká. A když dva lidi opravdu chtějí, tak se budou snažit. I když to nevyjde, aspoň si můžou říct, že do toho dali všechno.
„Možná jednou…“ To je past!
Moje kamarádka se z týhle patálie poučila. „Když někdo řekne „jsme do sebe zamilovaný, ale teď se to nehodí, třeba v budoucnu…“, tak se od toho těžko odpoutává,“ říká. Ten její jí dokonce řekl, ať čeká, až si někoho najde ona. Až pak on bude připravenej! A ona, naivka, pořád doufá. Chodí na rande, ale nic z toho není, protože v koutku duše pořád čeká na něj. A to je blbost! Jak může někdo říct „možná v budoucnu,“ když ví, že je velká šance, že si oba někoho najdou? Co to je za kecy?
Že by si nemohli najít čas? Vždyť každej má v životě nějaký překážky. Rozdíl je v tom, kdo se snaží a kdo ne. A tenhle kluk se nesnaží.
Výmluva, nebo realita?
Jedna redaktorka na Glamour.com to řekla jasně: „Špatný načasování je vždycky lež. Když se do někoho zamiluješ, tak uděláš cokoliv, aby to fungovalo.“
Třicátník Tom, kterej pracuje v sociálních médiích, to po dramatickém rozchodu taky používal jako výmluvu. „Byl jsem po rozchodu dost zraněnej, takže bych nebyl dobrej partner,“ říká. „Ale „špatný načasování“ znělo líp, i když to nebyla celá pravda. Jenže pak, když to začaly říkat holky mně, tak mě to štvalo. Měl jsem pocit, že se jim prostě nelíbím, a tohle je jen jednodušší. Dělaly to, co jsem dělal já, a zjistil jsem, že to vlastně vůbec není tak humánní.“
Na druhou stranu…
Ale co když načasování fakt rozhoduje? Jeden autor na 30sandbeyond.wordpress.com tvrdí, že chlapi odkládají závazky, dokud nedosáhnou toho, co chtějí sami. Lásku chtějí všichni, ale potřebuje čas a přípravu. Do vztahu se nemůžeš vrhnout nepřipravenej. Úspěšný jsou ti, co si vyvinou vlastní metodu randění. „Nemůžeš porovnávat svou rychlost s ostatníma,“ dodává.
Tak co myslíte vy? Je špatný načasování překážka, nebo jen výmluva? Podělte se o svoje příběhy a zkušenosti!
Zdroje:
- glamour.com
- 30sandbeyond.wordpress.com