Deprese. Slovo, které se v poslední době skloňuje ve všech pádech. A přesto, kolikrát mu doopravdy rozumíme? Víte, jak se cítí máma, když se dozví, že její dítě bojuje s temnotou uvnitř sebe? Nechte se vtáhnout do upřímné zpovědi, která vás možná donutí se na věci podívat z úplně jiného úhlu.
Mámina zpověď: Jak jsem se naučila rozumět depresi své dcery
Když se řekne deprese, představíme si smutek, beznaděj. Ale co když ten smutek zasáhne vaše dítě? Co když vidíte, jak se ten plamínek radosti, co v něm zářil, pomalu ale jistě uhasíná? Michelle se s depresí potýká už od dětství. Její máma se s tím ale musela naučit žít taky. A nebylo to vždycky jednoduché.
„Začalo to rozchodem,“ vzpomíná máma. „Najednou se změnila. Pořád plakala. Myslela jsem si, že je na něm závislá, a to mě hrozně zlobilo.“
Zpočátku tomu nerozuměla. Podrážděnost, uzavřenost, zanedbávání hygieny… „Bylo to pro mě těžké pochopit její chování. Izolovala se v pokoji a s nikým nemluvila.“ Co si přála vědět, aby jí víc rozuměla? „Příznaky deprese a jak ji včas léčit.“ Dodnes si oddechne, že se dcera svěřila dřív, než bylo pozdě. „Díky Bohu, Michelle je chytrá a požádala o pomoc, než se myšlenkami na sebevraždu nechala úplně pohltit.“
Jak deprese ovlivnila mámu?
Strach. O tom to celé bylo. „Cítila jsem o ni strach a obavy. Plakala jsem, když jsem byla sama, a mluvila jsem o tom s manželem. Bála jsem se, že ji ztratím. Je to moje první holčička a nedokážu si představit, že bych ji ztratila. Chci, aby měla skvělou budoucnost a byla úspěšná. Je to úžasná žena.“
„Když vidím, že se Michelle zase propadá, začne být podrážděná a nezajímá se o naše pocity. Přestane s námi mluvit a hned po příchodu domů jde do pokoje. Je to, jako bychom neexistovali. Vidím to i na její tváři. Je ve svém vlastním světě, sama.“
A co změny v osobnosti? „Odmítá mluvit. Je naštvaná na všechno a na všechny. Může být hodiny sama v pokoji a nic nedělat.“ Nedostatek spánku? „Je velmi podrážděná a další den chce spát celý den. Jako by nebyla doma.“ A jídlo? „Chce jíst jen čokoládu, bonbóny a zmrzlinu. Taky mám podezření, že jí velmi málo, což mě znepokojuje, protože v rodině jejího otce se vyskytuje cukrovka.“
Podpora je klíč
Když se Michelle svěřila se svými sebevražednými myšlenkami, máma ji začala podporovat v návštěvách psychologa a psychiatra. „Snažím se jí být oporou, jak mi to dovolí. Snažím se ji rozesmát a pomoct jí pochopit, že ji miluju.“ Jak deprese ovlivňuje dceřin život? „Má pocit, že nic nedokáže, že za nic nestojí. Deprese jí nedovolí si uvědomit, jak úžasný člověk je a jaké má možnosti. Pro mě je to výjimečná mladá žena, velmi inteligentní, krásná a úžasná.“ A co zhoršuje její stav? „Přestane věřit sama v sebe.“
Ale naštěstí ví i, co jí pomáhá. „Chodí na procházky, cvičí, chodí k lékaři a zkouší nové diety, které prospívají jejímu zdraví. Kromě deprese má Michelle i revmatoidní artritidu a chápu, že ji to zhoršuje, protože má neustálé bolesti.“ Ovlivní deprese její budoucnost? „Pokud se nad ní neujme kontroly, tak ano. Ale jsem optimistka. Vím, že je silnější a překoná to. S pomocí lékařů, naší podpory a lásky doma, to zvládne a bude mít normální život.“
„Ne, ne moje dcera!“
Když Michelle řekla, že potřebuje terapii, prvotní reakce mámy nebyla zrovna podpůrná. „Nemohla jsem tomu uvěřit a řekla jsem ne, ne moje dcera! Začala jsem si myslet, že chce jen víc pozornosti. Byla jsem tehdy sama s ní a se synem. Studovala jsem a zároveň pracovala. Cítila jsem se provinile, že na ně nemám moc času.“ Ale jakmile Michelle začala chodit na terapii, máma si všimla změny. „Její chování se změnilo. Hodně se zlepšila a pomalu zjišťuje, že může v životě a ve studiu dosáhnout velkých věcí. Je v procesu objevování toho, jak úžasná je a co všechno dokáže.“
I když je deprese ochromující nemoc, máma věří, že její dcera díky ní získala i něco pozitivního. „Rozumí lidem s depresí. Dokonce napsala knihu o duševních chorobách. Má schopnost ji rychle diagnostikovat a identifikovat.“ Co jí deprese vzala a co by si přála, aby se jí vrátilo? „Její sladký úsměv, její sebevědomí, tu šťastnou holku, kterou bývala. Ale vím, že sílí a bude zase tou krásnou a šťastnou dcerou, kterou jsem mívala.“
Rada na závěr
Co by poradila své dceři a všem, kteří s depresí bojují? „Dávejte pozor na signály, které vám tělo vysílá. Někdy si jich nevšímáme, dokud není pozdě a lidé spáchají sebevraždu. Požádejte o pomoc a jděte k lékaři, abyste se postarali o své duševní zdraví. Život je velmi křehký a je naší odpovědností se o něj starat. Máme velkou hodnotu a zasloužíme si být šťastní.“ A jaké stigma by si přála, aby svět nechal plavat? „Svět musí pochopit, že lidé s duševními chorobami potřebují pomoc. Mají stejná práva jako lidé bez duševní choroby. Mají právo být zdraví a žít normální život. Musíme zlomit stigma, že jsou blázni a že musí být izolováni v ústavu. Není v pořádku, aby byli vnímáni jinak!“
Michelle má štěstí, že má takovou mámu, i když jí trvalo, než to všechno pochopila. Tahle zpověď je důkazem toho, že s trochou snahy a empatie se dá překonat i ta nejtemnější noc. Pokud i vy bojujete s podobným problémem, pamatujte, že nejste sami. A že existuje cesta ven.