Přemýšlely jste někdy nad tím, jak moc naše dětství formuje to, kým jsme dnes? Jak moc se v naší výchově odrážejí vzorce, které jsme si ani neuvědomily, že přebíráme? Někdy se zdá, že láska a starostlivost, které nám máma věnuje, mají i stinnou stránku. Může se stát, že se matka a dítě ocitnou v dynamice, která jim oběma spíš ubližuje než pomáhá. A to je téma, které si zaslouží naši pozornost.
Matka a dítě: Kde se láska míjí s toxicitou?
Možná se připravujete na roli matky a máte obavy, aby vaše vlastní dětství neovlivnilo výchovu vašeho dítěte negativně. Nebo se snažíte porozumět vztahu se svou matkou, abyste lépe pochopily samy sebe? Pojďme se podívat na pět typů vztahů mezi matkou a dítětem, které nemusí být úplně zdravé. Někdy se totiž i ty nejlepší úmysly můžou zvrhnout a způsobit více škody než užitku.
1. Výchova „v pohodě, dáme si pohodu“ aneb když nikdo nevelí
Představte si situaci, kdy vám maminka ve všem vyhoví, nemá žádné hranice a vlastně nechává rozhodnutí jen na vás. Na první pohled to zní idylicky, ale… Je to opravdu to nejlepší pro dítě? Možná se vám to zdá jako splněný sen, mít mámu kámošku, ale ve skutečnosti taková výchova může vést k tomu, že dítě nemá pevné základy a postrádá vedení, které tolik potřebuje. Koerner et al. (2002) zjistili, že dcery rozvedených matek mají větší sklony k psychickým problémům, pokud se jim matka svěřuje se svými finančními, pracovními a osobními problémy. Na druhou stranu Frijns et al. (2013) zase zjistili, že dospívající, kteří se svěřují rodičům se svými tajemstvími, mají kvalitnější vztahy a méně se dopouštějí delikvence. Co z toho plyne? Sdílení intimností s dítětem neznamená, že ho musíte zatěžovat svými problémy. Maminka může sdílet kousek svého „duševního života“, ale ne do té míry, že by ho to stresovalo. Jen tak akorát, aby si uvědomilo, že i máma je jen člověk s emocemi.
2. „Já to dělám pro tvoje dobro!“ aneb když máma rozhoduje za vás
Znáte to? „Mami, můžu jet se školou na výlet?“ A odpověď: „Ne, přihlásila jsem tě na doučování. Musíš se připravovat na maturitu, to je důležitější.“ Cítíte tu bezmoc? Máma se snaží řídit váš život, nevěří ve vaše úsudky a pod rouškou „to je pro tvoje dobro“ vám vnucuje svá pravidla. Nakonec se cítíte neschopné, s nízkým sebevědomím a strachem z odmítnutí. Streep (2015) to vystihla přesně.
3. Výměna rolí aneb když se dítě stará o mámu
Představte si devítiletou holčičku, jejíž rodiče se rozvádějí. Máma po rozvodu propadne alkoholu a má výkyvy nálad. Holčička se o ni stará, hlídá ji, aby se nedostala do problémů. Tohle je extrémní případ, ale ukazuje na problém, kdy se dítě stává rodičem svého rodiče. Chase (1999) to nazývá parentifikací. Dítě obětuje své potřeby, aby uspokojilo emoční potřeby matky. Dr. Samuel Lopez De Victoria rozlišuje dva typy parentifikace: emoční (dítě je matčinou důvěrnicí) a instrumentální (dítě se stará o domácnost a sourozence). Důsledkem je, že takové dítě má v dospělosti problémy s budováním zdravých vztahů. Protože to co zažívalo v dětství nebyla zdravá dynamika.
4. Emočně nepřítomná máma aneb když chybí empatie
Možná máte mámu, která je fyzicky přítomná, ale emočně nedostupná. Dr. Becky Spelman to vysvětluje tak, že emočně absentující matka postrádá empatii, aby uspokojila emoční potřeby dítěte. Dítě se naučí potlačovat své emoce, což může vést k problémům s duševním zdravím, jako jsou poruchy příjmu potravy a závislosti. V dospělosti se takové dítě může bát blízkosti a odmítnutí.
5. Máma a její trofejní dítě aneb když dítě plní sny matky
Znáte ten pocit, když se vaše matka chlubí úspěchy svého dítěte, jako by to byly její vlastní? Možná máma nesplnila své sny a vidí ve svém dítěti možnost, jak je naplnit. Dítě se stává rozšířením matky, její „narcistickou přívěškou“. Matka má problém oddělit své potřeby od potřeb dítěte a dítě se naučí potlačovat svou autenticitu, aby se zavděčilo matce. Dítě se učí, že nejdůležitější je vypadat, vyhrávat, být nejlepší, uspokojovat touhu matky. Ale co jeho vlastní touhy?
Vztah mezi matkou a dítětem je složitý a ovlivněný mnoha faktory. Jak řekl BJ Neblett: „Jsme souhrn našich zkušeností.“ Proto je důležité být si vědomý sebe sama a svých vzorců chování, abychom mohli budovat zdravé vztahy s našimi dětmi nebo matkami. Zamyšlení se nad sebou a svými zkušenostmi je základ.