Tak si představte, sedíte v kavárně, popíjíte kafe a sledujete cvrkot kolem. Vnímáte ty jednotlivé lidi, auta, výlohy, zvuky… Ale nevnímáte je jako hromadu izolovaných věcí. Všechno se vám skládá do nějakého celku, do smysluplného obrazu. A právě o tohle se zajímal chlápek jménem Max Wertheimer.
Max Wertheimer: Zakladatel Gestalt psychologie a fí fenomén
Jo, je to takové krkolomné jméno, ale nebojte, za chvíli bude všechno jasnější. Wertheimer nebyl žádný suchar zavřený v laboratoři. Byl to týpek, kterého bavilo zkoumat, jak vlastně vnímáme svět kolem sebe. A přišel na zajímavé věci.
Fí fenomén a kouzlo pohyblivých obrázků
Znáte ty staré poutě, kde běhají světýlka dokola a vypadá to, že se pohybují? Nebo obyčejný film, kde se zdá, že herci mluví a hýbou se, ačkoliv je to jen rychlé promítání fotek? Tak tohle Wertheimera fascinovalo. Říkal tomu „fí fenomén“. Zjednodušeně řečeno, náš mozek má tendenci vidět pohyb tam, kde ve skutečnosti žádný není. Dvě světýlka blikají v rychlém sledu a my máme pocit, že se jedno světlo přemístilo z bodu A do bodu B.
Gestalt: Celek je víc než součet částí
A tady se dostáváme k jádru pudla, tedy ke Gestalt psychologii. Gestalt je německé slovo, které se dá přeložit jako „tvar“, „forma“ nebo „celek“. Wertheimer a jeho kolegové (takoví ti slavní Kurt Koffka a Wolfgang Köhler) tvrdili, že nevnímáme svět jen jako hromadu jednotlivých vjemů. Naopak, vnímáme ho jako uspořádané celky, které mají smysl. Je to prostě, jak se říká, celek je víc než součet jeho částí. A je to sakra pravda!
Jak to funguje v praxi?
Představte si skládačku. Když máte jen hromadu dílků, je to chaos. Ale když je poskládáte správně, najednou se vám před očima objeví obraz. Stejné je to s naším vnímáním. Mozek se snaží uspořádat vjemy tak, aby z nich vytvořil smysluplný celek. Hledá vzory, souvislosti a snaží se doplnit chybějící informace. Proto si například můžeme domyslet chybějící čáry v nedokončeném kruhu a vidět tak kruh kompletní.
Proč je to důležité?
Možná si říkáte, k čemu je mi taková Gestalt psychologie v běžném životě? No, ono je to důležitější, než by se mohlo zdát. Tyhle principy vnímání se dají využít v mnoha oblastech. Třeba v designu, kde se snažíme vytvořit produkty, které jsou vizuálně atraktivní a snadno pochopitelné. Nebo v reklamě, kde se snažíme ovlivnit naše vnímání a přimět nás ke koupi určitého produktu. A v neposlední řadě i v psychoterapii, kde nám pomáhají lépe porozumět našim vlastním vjemům a emocím. Takže až příště budete sedět v kavárně a sledovat cvrkot kolem, vzpomeňte si na Maxe Wertheimera a na to, jak moc se snažil pochopit, jak vlastně vidíme svět.