Ozve se „ping“ a vy hned saháte po telefonu, že jo? Žádný strach, já taky. Ale napadlo vás někdy, proč takhle reagujeme?
Mozek v síti: Jak design ovládá naši psychiku a jak se z toho vymanit
Ještě před pár lety náš mozek nespojoval cinknutí s notifikací. Byli jsme zvyklí spíš na zvuk vytáčeného modemu nebo pevné linky. Ale jak se vyvíjela technologie, vyvíjel se i náš mozek. A kdo za to může? Především design.
Design jako tichý manipulátor
Design je vlastně všechno – od toho, jak ta věc vypadá, až po to, jak se s ní pracuje. Aby byla technologie úspěšná, vývojáři často používají takzvaný „design thinking“. Jde o to, že se snaží pochopit uživatele, zpochybnit zažité představy a předefinovat problémy, aby našli alternativní řešení. Zkrátka, vcítí se do kůže člověka, který ten produkt nebo službu bude používat. A tím se otevírá cesta k lepšímu pochopení naší psychiky.
Ale jak to vlastně působí na nás, na uživatele? Notifikace fungují podobně jako zvonek v Pavlovově experimentu. Jsou to neurologické stimuly. Kdykoliv slyšíme „ping“ zprávy, e-mailu nebo sociální sítě, mozek nám naservíruje dávku dopaminu. Dopamin je neurotransmiter, který hraje roli v chování a fyzických funkcích, jako je učení, motivace a potěšení.
Závislost na lajcích a notifikacích
Tahle designová vychytávka nám sice dává vědět, když se něco děje, ale taky nás na sobě dělá závislými. Aplikace nám dávají iluzi bezpečí a sociální interakce, využívají našich potřeb a drží nás v šachu. Funguje to hned na dvou úrovních: stáváme se závislými na sociální interakci přes sociální média a učíme se novému chování (Pavlovův experiment). Notifikace nás k aplikaci přiláká a iluze, kterou nám nabízí, nás udrží. A ta iluze je největší nebezpečí. Každý „like“ nebo „palec nahoru“ tu závislost jen posiluje. Z dlouhodobého hlediska vede závislost na sociálních médiích ke stresu, úzkosti a dalším problémům s psychikou.
Jak se vymanit ze sítě?
Máte pocit, že vám to kontrolování notifikací přerůstá přes hlavu? Nastavte si limity. Vypněte si všechny notifikace, které nejsou nezbytné. Jedním ze způsobů, jak se té závislosti zbavit, je dát si od sociálních sítí pauzu. Ze začátku to bude těžké, ale pak se dostaví pocit úlevy a klidu. Zkuste to, stojí to za to!
Multitasking: Proklatstvo moderní doby
Technologie se neustále vyvíjí, aby byla lepší a rychlejší. Snaží se nám servírovat výsledky bleskovou rychlostí. Bohužel, náš mozek s tím tempem nestačí držet krok. A tak jsme si vypěstovali kompulzi k multitaskingu. Dneska je to pro většinu z nás druhá přirozenost. Kolikrát se přistihnu, že skáču z jedné činnosti na druhou. A pak mi dojde, že jsem nebyla zdaleka tak produktivní, jak jsem si myslela.
Jsme propojení, a přesto osamělí
Patřím ke generaci, která zažila dobu před YouTube, iPody a rychlým internetem. Zvuk vytáčení AOL mám vrytý do mozku. Dřív, když se kamarád přestěhoval do jiného města nebo státu, museli jste si psát dopisy. Dneska si můžeme povídat s lidmi na druhém konci světa (samozřejmě s ohledem na časové rozdíly). Máme spoustu nástrojů, které nás mají spojovat. Tak proč se cítíme tak osamělí?
V roce 2016 dělal The New York Times průzkum mezi studenty, aby zjistil, co si myslí o telefonech a sociální interakci. I když někteří argumentovali pro obě strany, většina studentů se shodla, že sociální média je izolují. Říkali, že většina lidí tráví čas na telefonech a skoro si nevšímají člověka, který sedí naproti nim.
Stali jsme se generací, která žije život přes telefony. Všichni jsme si zvykli na malou dávku eskapismu, a nikoho neobviňuju, protože to dělám taky. Ale taky jsem to zažila na druhé straně. A není to nic příjemného. Proto: zkuste se soustředit na lidi kolem sebe a odložte telefon, když jste s nimi. Bude to stát za to!
Google ví všechno?
A teď něco úplně jiného. Ne, nebudeme mluvit o umělé inteligenci nebo strojovém učení. Budeme mluvit o Googlu.
Už se vám někdy stalo, že jste napsali nějaké slovo a pak jste začali pochybovat, jestli je to správně, a raději jste si to vygooglili? Nemusí to být jen slovo. Může to být jakákoliv informace, kterou už znáte, ale začnete o ní pochybovat a raději se spolehnete na Google.
Ty pochybnosti nepramení z toho, že byste to nevěděli, ale z toho, že si to nemůžete vybavit. Náš mozek ukládá informace hierarchicky. To znamená, že si nejdřív vybavíme ty nejdůležitější informace. Zbytek se uloží někam do hlubin naší paměti. Problém je v tom, že se ani nesnažíme si to vybavit, protože Google je rychlejší. Byl tak navržený.
Možná nikdy nepřekonáte výpočetní schopnosti Googlu, ale můžete se snažit zlepšit si paměť. Jak? Luštěte křížovky, jezte zdravě a dobře se vyspěte!
Závěrem
I přes tu kritiku si myslím, že technologie je úžasný nástroj. Můžeme dělat věci, o kterých jsme si dřív ani nesnili. Ale měli bychom si víc uvědomovat, jak technologie vytváříme a používáme, a k jakému účelu. Mějme se rádi a mysleme na to, že svět není jen za sklem obrazovky. Držím palce!
Zdroje: (sem překopíruj zdroje z původního článku)