V hlavě trávíme spoustu času. A i když přemýšlení samo o sobě není nutně špatné, občas se chytneme do sítě negativních myšlenkových vzorců. Říká se jim kognitivní zkreslení a můžou nám pěkně zavařit. Tahle negativita dokáže ovlivnit úplně všechno – od toho, jak se vidíme my sami, až po to, jak si myslíme, že nás vidí ostatní. A bohužel, když se v týhle „černý díře“ zaseknete na delší dobu, může to vést až k úzkostem a depresím. No a to nechceme, že jo?
Myšlenky, které ničí duši: 10 zkreslení, která vedou k úzkosti a depresi
Tak co s tím? Pojďme se podívat na ty nejčastější „záškodníky“ a naučme se je včas rozpoznat. A hlavně – naučme se, jak je překonat!
1. Zveličování (Katastrofizace)
Někdy se stane, že i maličkost se nám zdá jako obrovský problém. Třeba špatná známka v testu a hned máme pocit, že to zničí celou známku, a dokonce i naši budoucnost. Děláme z komára velblouda. Míváme neustálý pocit, že nastane ten nejhorší scénář, což nám dokáže pěkně zkazit náladu. Co s tím? Zkus si o tom promluvit s kamarádkou nebo s někým, komu důvěřuješ. Třeba zjistíš, že to není tak horký, jak se zdá.
Příklad: „Nepřijali mě na vysněnou vysokou školu, nikdy nebudu úspěšná.“
2. Zobecňování
Je jednoduché si říct, že v něčem nejsme dobří. Třeba tě nevzali do školního divadla nebo jsi dostala špatnou známku za výtvarku. Hned máš tendenci si říct, že na to prostě nemáš talent, i když to tak vůbec nemusí být. Zobecňování je, když si na základě jedné izolované události uděláš celkový obrázek o sobě. Ale pamatuj, i ti nejúspěšnější lidé v životě nesčetněkrát selhali. Vždycky je prostor se zlepšit!
Příklad: „Nevzali mě do sboru, asi jsem špatná zpěvačka.“
3. Čtení myšlenek
Občas si myslíme, že víme, co si o nás druzí myslí, a zbytečně se omezujeme. Třeba si s někým povídáš a on se chová trochu divně. Hned máš pocit, že tě soudí. Myslíš si, že si o tobě lidi myslí něco negativního, a kvůli tomu se měníš. Je těžké riskovat a zkoušet nové věci, když máš pocit, že tě za to někdo soudí.
Příklad: „Ten člověk si asi myslí, že jsem otravná, když mluvím o svých problémech.“
4. Minimalizace
I když něčeho dosáhneš, těžko se z toho raduješ, když máš pocit, že to není nic velkého. Připadáš si, že tvoje úspěchy nejsou nic moc a že to dokáže každý. Třeba dostaneš jedničku z projektu, ale máš pocit, že by to zvládl každý. Minimalizace ti snižuje sebevědomí, protože se ti zdá, že tvoje úspěchy jsou maličkosti.
Příklad: „Řidičák jsem sice udělala na poprvé, ale to spousta lidí. Takže to vlastně nic neznamená.“
5. Perfekcionismus (Černobílé myšlení)
Perfekcionismus ti strašně ztěžuje cokoliv dokončit. Je těžké se do něčeho pustit, když máš pocit, že to musí být dokonalé. Černobílé myšlení znamená, že vidíš jen dvě možnosti – buď je to dokonalé, nebo je to špatné. Třeba se bojíš zkusit talentovou soutěž, protože to nedokážeš udělat perfektně, a cokoliv horšího je pro tebe nepřijatelné. To se ale může týkat i jiných oblastí. Máš pocit, že když nedosáhneš určitého cíle, tak už se ti to nikdy nepovede.
Příklad: „Když moji malbu nevezmou na výstavu, už se nikam nedostane.“
6. Maximilizace chyb
Opakem minimalizace je přesvědčení, že jedno selhání je mnohem důležitější, než ve skutečnosti je. Třeba si myslíš, že když nedostaneš nabídku práce, tak už budeš navždy nezaměstnaná. Tenhle typ myšlení je hodně podobný černobílému myšlení, ale zaměřuje se spíš na selhání a na to, jak jsou mnohem větší, než ve skutečnosti jsou.
Příklad: „Při konkurzu jsem nezazpívala tu vysokou notu, celá moje show musela být příšerná.“
7. Předvídání budoucnosti
Někdy si myslíme, že známe budoucnost. Umělec se třeba nepřihlásí na výstavu, protože ví, že ho nevezmou. Lidi se můžou rozhodnout s něčím skončit nebo to vůbec nezkoušet, protože se bojí odmítnutí. Ale nic není jisté a selhání není konec světa, takže je lepší to aspoň zkusit!
Příklad: „Nebudu se hlásit na triatlon, protože vím, že budu poslední.“
8. Sebeobviňování
Občas si problémy bereme moc osobně a obviňujeme se z nich. Třeba se obviňuješ za to, že se rozpadl vztah. Dáváš se do situace, kterou jsi vlastně vůbec nemohla ovlivnit. Sebeobviňování je obzvlášť škodlivé pro naše sebevědomí. Je důležité být rozumný a logický, a zjistit, jestli za problém opravdu můžeš ty.
Příklad: „Je to moje chyba, že se naší skupině nepovedla prezentace. Měla jsem se víc snažit.“
9. Zaměření se na negativní
Někdy se soustředíme jen na to, co se pokazilo, a nevidíme ty hezké věci. Třeba si vzpomínáme jen na svá selhání a zapomínáme na úspěchy. Je to, jako by ty neúspěchy převažovaly všechno ostatní. Třeba jsi vyhrála cenu na výstavě, ale vzpomínáš si na všechna odmítnutí, kterým jsi předtím čelila, takže to vlastně nebereš v potaz. Místo toho, abychom se soustředili jen na to špatné, měli bychom se podívat i na to, co se povedlo.
Příklad: „Sice mě vzali do divadla, ale odmítli mě v deseti jiných. Takže to vlastně nic není.“
10. Zlehčování pozitivního
Někdy máme pocit, že jsme si něco nezasloužili. Třeba dostaneš povýšení před někým jiným a máš pocit, že by ho měl dostat spíš on. Uznáváš, že jsi něčeho dosáhla, ale máš pocit, že to není fér.
Příklad: „Sice jsem tu práci dostala já, ale někdo jinej si ji asi zasloužil víc.“
Negativní myšlenkové vzorce můžou být pro naše sebevědomí a štěstí fakt zničující. Je důležité si uvědomit, že tyhle vzorce jsou často iracionální a že se dá naučit myslet pozitivněji. A hlavně, když se cítíš mizerně, neboj se někomu svěřit! Taky nám dej vědět, jestli se ti tenhle článek líbil. Napadají tě nějaké další negativní myšlenkové vzorce? A co ti pomáhá myslet pozitivněji?