Víte, jak se říká, že „dobré ploty dělají dobré sousedy“? Ale co když ten plot potřebujete postavit uvnitř vztahu, uvnitř partnerství, uvnitř rodiny? Není to zrovna procházka růžovým sadem, že ne?
Nastavení zdravých hranic ve vztazích: Kde končím já a začínáš ty?
Hranice… slovo, které v nás občas vyvolává husí kůži. Znamená snad odmítání, sobeckost, nebo snad konec lásky? Vůbec ne! Ve skutečnosti jsou zdravé hranice základním stavebním kamenem pro silné, respektující a dlouhodobé vztahy. Jsou to jakési imaginární čáry, které nám pomáhají chránit naše emoce, čas, energii a hodnoty. Bez nich se totiž snadno stane, že se ztratíme v potřebách druhých a zapomeneme na ty své.
Proč se nám tak těžko nastavují hranice?
Pojďme si to nalít čistého vína. Naučit se říkat „ne“ je sakra těžké. Máme tendenci se vyhýbat konfliktům, chceme být milí a hodní. Často si myslíme, že pokud budeme vždycky k dispozici, budeme víc milováni. Jenže to je velký omyl! Dlouhodobé potlačování vlastních potřeb vede k vyčerpání, frustraci a nakonec i k resentimentu. Je to jako když se snažíte nafouknout balónek až k prasknutí – dřív nebo později to prostě rupne.
Jak na to jít?
Žádný učený z nebe nespadl, a ani s nastavováním hranic to nepůjde hned. Začněte pomalu a postupně. Uvědomte si, co vám vadí. Kde cítíte, že vaše potřeby nejsou respektovány? Jste vždycky k dispozici na telefonu, i když potřebujete odpočívat? Děláte úkoly za ostatní, protože se bojíte, že to sami nezvládnou? Zapisujte si to. Čím lépe budete rozumět svým pocitům, tím snadněji se vám budou hranice nastavovat.
Komunikace je klíč
Nenechte to hnít. Mluvte o tom. Ale pozor! Není to o obviňování nebo výčitkách. Mluvte o svých pocitech, o tom, jak se cítíte, když se děje to, co vám vadí. Používejte „já“ výrazy. Místo „Ty mě nikdy neposloucháš!“ řekněte „Cítím se neslyšeně, když…“ Buďte asertivní, ale zároveň respektující. Nezapomeňte, že cílem není vyhrát hádku, ale dosáhnout vzájemného porozumění.
Malé kroky, velké změny
Začněte malými kroky. Pokud vás partner neustále žádá o něco, na co nemáte čas, zkuste říct: „Promiň, teď na to nemám prostor, ale můžu se na to podívat zítra dopoledne.“ Nebo: „Potřebuji si na to chvíli rozmyslet.“ Naučte se říkat „ne“ bez pocitu viny. Uvidíte, jak se vám uleví. A co je nejdůležitější, uvědomte si, že máte právo na své hranice. A že jejich nastavení není sobeckost, ale projev sebelásky a respektu k sobě samé.
A pamatujte, budování zdravých vztahů je maraton, ne sprint. S trochou trpělivosti a komunikace dosáhnete lepších a plnohodnotnějších vztahů. A o to přece jde, no ne?