Tak jo, člověk se občas zamyslí, co všechno vlastně ovlivňuje, jak se chováme v rodině. Ať už je to k dobrému, nebo k zlému. Já třeba nedávno narazila na jméno Nathana Ackermana. A říkám si, sakra, ten chlapík musel mít fakt koule, když se do téhle problematiky pustil takhle z gruntu. Protože rodina, to je taková malá džungle, že jo.
Nathan Ackerman: Průkopník psychodynamické rodinné terapie
Ackerman, borec, který se nebál říct, že problémy jednotlivce jsou často jen špičkou ledovce. Že to, co se děje uvnitř rodiny, má mnohem větší dopad, než si možná myslíme. A to, prosím pěkně, v době, kdy se všichni soustředili jen na toho „pacienta“.
Od individuální terapie k rodinnému systému
On si uvědomil, že není možné léčit člověka izolovaně od jeho rodinného prostředí. Že to je jako snažit se opravit auto, když nevíte, jak funguje motor. Musíte se podívat na celek, na ty vztahy, na tu dynamiku, na ty skryté dohody a nevyřčené věci, co visí ve vzduchu. Chápeš, ne?
Co Ackerman vlastně objevil?
No, neobjevil Ameriku, to zase ne. Ale ukázal nám, že rodina je systém, ve kterém má každý člen svou roli a že změna u jednoho ovlivní všechny ostatní. Že problémy se často přenášejí z generace na generaci, že se opakují vzorce chování, a že pokud chceme skutečně pomoct, musíme se podívat hlouběji, než jen na povrch.
A víš co? Je to vlastně docela uklidňující. Že nejsme na všechno sami. Že to, jak se chováme, má často kořeny někde jinde. A že to můžeme změnit. Třeba i díky takovým lidem, jako byl Nathan Ackerman.