Říká se, že „dobrý plot dělá dobré sousedy.“ Jenže co když ten plot chybí a vy se cítíte, jako by vám každý chodil po zahrádce, sahal na vaše kytky a okopával záhonky podle svého? Nastavování hranic – to je umění, které se v životě setsakramentsky hodí. Ať už jde o práci, vztahy, rodinu nebo i ty sousedy. Naučit se říkat „ne“ bez pocitu viny je občas těžší než složit kvantovou fyziku, ale věřte mi, stojí to za to.
Proč se nám ty hranice tak špatně staví?
Možná si říkáte: „Vždyť já jsem hodný člověk, nechci nikoho zklamat, nechci vypadat sobecky.“ Jenže víte co? Když budete ustupovat donekonečna, nakonec z toho budete mít akorát bolavý žaludek a pocit, že vás všichni jen využívají. A to nikomu neprospěje. Často to pramení z obavy ze samoty nebo odmítnutí. Bojíme se, že když řekneme „ne“, přijdeme o lidi, na kterých nám záleží. Ironií je, že právě naopak – zdravé hranice udržují vztahy silné a respektující.
Sebepoznání jako základní kámen
Než se pustíte do budování těch pomyslných plotů, je dobré se zamyslet: Co vlastně chci? Co mi vadí? Co mi bere energii? Jaké jsou moje hodnoty? Když sami sebe dobře znáte, je snazší komunikovat své potřeby a požadavky. A pamatujte, vaše potřeby jsou stejně důležité jako potřeby kohokoliv jiného. Nezapomeňte na to, že jste si sami sobě tím nejlepším kamarádem, takže k sobě buďte laskaví, buďte jako máma, co vás hladí po vlasech.
Terapie jako škola zdravého sebeprosazení
No a teď to hlavní – jak na to? Terapie může být skvělým pomocníkem. Ne proto, že by vám terapeut řekl, co máte dělat, ale proto, že vám pomůže pochopit, proč máte s nastavováním hranic problém, a dá vám nástroje, jak s tím pracovat. Naučíte se komunikovat asertivně, tedy jasně a s respektem. Zjistíte, že říct „ne“ nemusí být sprosté slovo. A hlavně, začnete si vážit sami sebe víc. Protože když si vážíte sami sebe, je mnohem snazší si svoje hranice bránit.