Všichni víme, že prožité trauma může mít spoustu negativních dopadů. Ale věděli jste, že některé z nich se dají jen těžko odhalit, a to zvlášť u sebe? Jedním z nich je takzvané traumatické pouto. Je to takové… spletité klubko emocí a závislostí, které se vytvoří v nezdravém prostředí. Někdy se ani nenadějete a jste v tom až po uši.
Nebezpečné pouto: 6 signálů, že jste v toxickém vztahu
Podle odborníků je traumatické pouto definováno jako „dysfunkční vazba, která vzniká v přítomnosti nebezpečí, hanby nebo vykořisťování“. Často se s ním setkáváme ve vztazích s narcistickými osobami. Ale pozor, nemusí jít jen o partnerské vztahy. Traumatické pouto se může vytvořit i v přátelství, v rodině nebo dokonce i v práci.
A víte co? Je mnohem snazší ho vidět u druhých než u sebe. Proto, pokud máte někoho takového ve svém okolí, buďte trpěliví a snažte se ho pochopit. Není to jeho vina, že to nevidí tak, jak to vidíte vy. Ale naštěstí existují určité signály, které vám mohou pomoci se v téhle složité situaci zorientovat.
1. Chodíte po špičkách
Máte pocit, že musíte neustále dávat pozor na to, co říkáte a děláte? Bojíte se s danou osobou komunikovat, protože nikdy nevíte, jak zareaguje? To může být jeden z prvních signálů traumatického pouta. Je to jako tanec na minovém poli – jeden špatný krok a je zle.
Jedním z nejtěžších aspektů traumatického pouta je totiž právě ta nepředvídatelnost. Chování dané osoby se může měnit ze dne na den. Dnes je milá a zítra na vás křičí. A vy se pak snažíte najít důvod, proč se tak chová. Možná jste něco udělali špatně? Možná má jen špatný den? Ale pozor, abyste si nezačali omlouvat její chování.
Důležité je všímat si opakujících se cyklů. Každý má občas špatný den, to je jasné. Ale nemůžeme tím omlouvat toxické chování. Ta nepředvídatelnost je důležitá, protože po těch špatných dnech přicházejí i ty dobré. A právě ty dobré dny posilují tu vazbu, tu náklonnost, tu lásku, kterou k dané osobě cítíte.
Často se stává, že traumatické pouto zahrnuje i emocionální zradu. A i ta se opakuje v cyklech. Oběť pak pokaždé znovu buduje důvěru, ať už skrze omluvy, vysvětlení nebo výmluvy. Je to jako hrát si s ohněm – jednou se spálíte.
Zrada bolí, ať už se jedná o partnerský vztah nebo přátelství. Zanechává v nás pocit bezcennosti, bezmoci, stresu a úzkosti. Pokud se ale po každé zradě snažíme znovu získat důvěru v tu samou osobu, může to být známka traumatického pouta. Proč nás to tak zasahuje? Protože nás zrazují lidé, kterým věříme, které máme rádi. Je pochopitelné, že jim chceme dát šanci, že jim chceme věřit. Ale když se z té důvěry stane slepá důvěra, která nás ničí, pak je něco špatně.
2. Ztrácíte sami sebe
V traumatickém vztahu se oběť snaží udělat cokoliv, aby to fungovalo. Zní to sice paradoxně, ale má to spoustu důvodů. Oběť se drží těch momentů důvěry a falešných slibů, které jen zmírňují tu destrukci. Nebo má pocit, že jejich vztah je hluboký a komplexní. Ať už je to jakkoliv, oběť se tak moc snaží najít důvody, proč v tom vztahu zůstat, až zapomene na sama sebe.
Nezapomínejte, že ty cykly zneužívání v traumatickém poutu zahrnují i opakující se období odměn. V partnerském vztahu to jsou ty dobré časy. Ty momenty, kterých se oběť drží, aby si ospravedlnila ten vztah.
V takovém případě se oběť může snažit zavděčit svému partnerovi, aby co nejvíce prodloužila to příjemné období. Může se vzdát svých hodnot, méně často říkat svůj názor. I když s danou osobou není, oběť bude upřednostňovat její potřeby před svými vlastními, často až do vyčerpání. Je to jako se rozdat na kousky a pak zjistit, že vám nic nezbylo.
Falešné sliby traumatické pouto jen posilují. Slova jako „Slibuji, že se to změní“ nebo „Už se to nikdy nestane“ jsou ve skutečnosti manipulace. Jsou tak silná, že oběť uvěří a zůstane, protože se chytá naděje. Je to jako sázka do loterie – i když víte, že je malá šance na výhru, stejně si vsadíte.
Lidé v traumatickém poutu těmto slovům chtějí věřit, protože jsou k dané osobě emocionálně připoutáni. Věří z naděje a zoufalství, i když jim rozum říká, že budou zase zraněni. Je to boj rozumu s citem, který často prohrává rozum.
3. Popíráte zneužívání nebo trauma
Ať už je trauma fyzické, emocionální nebo kombinace obojího, je běžné, že oběť v traumatickém poutu popírá, že je v toxickém vztahu. Berte to jako obranný mechanismus. Je to jako zavřít oči před realitou a doufat, že to zmizí.
Oběti se často cítí v daném vztahu uvězněné, jako by nemohly odejít. Je jim stydno přiznat, že si vybraly zůstat v destruktivní situaci, a tak se uchylují k popírání. Nejde o to, že by oběť nechtěla zlepšit svou situaci, ale kombinace emocionálního pouta a pocitu, že to nedokáže, v ní vyvolává pocit méněcennosti nebo slabosti. Proto si oběť může myslet, že je její vztah normální nebo že ho lidé v jejím okolí nechápou. Je to jako žít v bublině, kde platí jiné zákony.
4. Odchod ze vztahu se zdá nemožný
Pro oběť v traumatickém poutu je otázka „Proč prostě neodejdeš?“ složitá a téměř nezodpověditelná. Existuje spousta důvodů, proč se oběť cítí, jako by nemohla ten vztah opustit, a možná ani nechce. Je to jako bludný kruh, ze kterého se nedá vystoupit.
Jedním ze signálů traumatického pouta je neutuchající touha po dané osobě, téměř jako závislost. I po pokusu o rozchod může oběti daná osoba tak moc chybět, že to má dopad na její psychické i fyzické zdraví. Aby se oběť vyhnula tomuto zničujícímu pocitu, má pocit, že nemá jinou možnost než zůstat. Je to jako droga – i když víte, že vám škodí, nemůžete se jí zbavit.
V jiném případě může být pro oběť těžké odejít, protože si neuvědomuje svou vlastní situaci. Kombinace emocionálního pouta, slepé důvěry, manipulace a popírání může vést k tomu, že si oběť neuvědomuje, jak destruktivní její situace je, a myšlenka na odchod jí připadá špatná nebo zbytečná. Je to jako žít ve snu a nevědět, že je to noční můra.
Tak co vy na to? Poznáváte se v některém z těchto bodů? Pokud ano, nezoufejte. Není to konec světa. Důležité je si to uvědomit a začít s tím něco dělat. Protože i když se to zdá nemožné, z traumatického pouta se dá osvobodit. A stojí to za to.