Tak jo, ruku na srdce. Kolikrát jsi to už slyšel/a? „Proč bys chodil/a na terapii, nejsi přece blázen!“ No jo, jenže… co to vlastně znamená být „blázen“? A proč si myslíme, že terapie je jen pro ty, co „mají problém“?
Co je na terapii tak strašidelnýho?
Asi to bude tím slovem „terapie“. Zní to tak vážně, odborně, skoro jako operace mozku. A taky, přiznejme si to, má to trochu pachuť stigmatu. Jakoby člověk musel přiznat nějaký svoje selhání, že nezvládá život sám. Ale co když je to úplně jinak?
Terapie není jen pro krizový situace
Mnoho lidí si myslí, že na terapii se chodí až když „hoří barák“. Když se rozpadá vztah, když člověka paralyzuje úzkost, když už prostě neví kudy kam. Jenže terapie může být i forma prevence. Jako chodit na pravidelný prohlídky k zubaři, abys nemusel/a jednou řešit vrtání kořenů.
K čemu ti ta terapie vlastně bude?
Představ si to jako takový „generální úklid“ v hlavě. Uklidíš si myšlenky, emoce, naučíš se líp rozumět sám/sama sobě. A to, věř mi, se ti bude hodit v každý oblasti života.
Lepší vztahy? Jasně!
Protože když líp rozumíš sobě, líp rozumíš i druhým. Naučíš se efektivně komunikovat, nastavovat si hranice, řešit konflikty. A hlavně, budeš mít víc trpělivosti a pochopení nejen pro ostatní, ale i pro sebe. A to se vyplatí!
Sebejistota a sebevědomí? Bonus navíc!
Terapie ti může pomoct objevit tvý silný stránky, uvědomit si tvoje hodnoty a jít si za tím, co tě opravdu baví a naplňuje. A když víš, kdo jsi a co chceš, to sebevědomí roste samo od sebe.
Takže, i když si myslíš, že „nejsi blázen“, možná by tě terapie překvapila. Možná by ti jen pomohla žít o něco spokojenější a vyrovnanější život. A co si budeme povídat, kdo by to nechtěl?