Občas se to stane každému. Důležitá schůzka, prezentace, rande naslepo… V takových situacích se snadno cítíme nervózně a můžeme působit nemotorně nebo dokonce neschopně. Ale pozor, nervozita není totéž co sociální úzkost. Bohužel se často mylně zaměňuje obyčejná tréma nebo menší sociální zdatnost s touto závažnější poruchou.
Nejsem jen stydlivá: Kde končí tréma a začíná sociální úzkost?
Pojďme si to ujasnit. Sociální úzkost, to je jiná liga. Pro člověka s touto poruchou může být i běžná interakce s lidmi zdrojem obrovského stresu. Často se cítí nesvůj, trapně a začne se sledovat. Bojuje s tím, aby se s ostatními dokázal spojit, ale to neznamená, že by nechtěl! Rozhodně doporučuju mrknout na anime „Komi Can’t Communicate“ – skvěle ukazuje, jak to v hlavě člověka s úzkostmi vypadá. Ale abych neodbočovala…
Sociální úzkost není jen silnější nervozita. Někdy se zdá, jako by stavěla zeď mezi člověkem a okolním světem. Brání mu navazovat vztahy, narušuje jeho život a způsobuje mu utrpení. A protože není tak častá, často se přehlíží. Naštěstí se dá léčit terapií.
Jak poznám, že nejde jen o trému?
Tady je pár vodítek, které vám pomůžou rozlišit mezi „obyčejnou“ nervozitou a sociální úzkostí:
- Strach ze situací, ve kterých vás můžou negativně hodnotit: To je pro lidi s úzkostí velký problém. Protože se jim špatně komunikuje, je pro ně stresující ocitnout se v situaci, kdy můžou být posuzováni. Stačí malé nedorozumění a už se bojí, že někoho nechtěně urazili.
- Obava z ponížení nebo ztrapnění: Tohle souvisí s předchozím bodem. Upřímně, kdo z nás se občas nebojí, že se ztrapní? Asi každý. A zbavit se té počáteční nejistoty je těžké. Nejlepší je zhluboka se nadechnout a věřit si, že tu schůzku, akci nebo interakci zvládnete. A když to nevyjde? Nevadí, příště to bude lepší. Pokud vás ale tyhle pocity přepadají příliš často, neváhejte se obrátit na psychologa.
- Strach, že ostatní poznají, že jste úzkostní: Tenhle strach chápu a soucítím s vámi. Jsou chvíle, kdy se cítíme malí a strašně si uvědomujeme sami sebe – ať už je to vstup do místnosti plné cizích lidí, nebo cesta ven po dlouhé době strávené doma. Ta nezvyklost vyvolává okamžitou hyper-ostražitost.
- Vyhýbání se situacím, které vyžadují mluvení s lidmi: Tohle je častý projev sociální úzkosti. Vyhýbání se je totiž nejjednodušší způsob, jak se vyhnout nejen mluvení s lidmi, ale i úzkosti samotné.
- Úzkost v očekávání obávané události: Další typický projev sociální úzkosti je úzkost před událostí, která ještě ani nenastala. Často se zaměňuje s obyčejnou nervozitou, ale projevuje se trochu jinak.
I když, ruku na srdce, to se občas stane každému, i těm největším mistrům konverzace. Nemám sice kouzelný recept na zbavení se sociální úzkosti, ale můžu vám dát malou radu: dovolte si občas udělat chybu. I když se vám nepovede vyjádřit přesně to, co jste chtěli, svět se nezboří. Berte to jako zkušenost a zkuste to příště jinak.
Bohužel, nemám žádné moudré rady, jak se zbavit obav z toho, co si o vás myslí ostatní. Ale v takových chvílích mi pomáhá vědomí, že většina lidí se stejně nejvíc soustředí na sebe.
Nervozita se obvykle omezuje na zpocené dlaně, roztřesené ruce a bušení srdce. Fyzické projevy sociální úzkosti můžou být mnohem intenzivnější. Můžou zahrnovat třes, závratě, žaludeční nevolnost a dokonce i svalové napětí. Tyto příznaky jsou podobné těm, které zažívá člověk při silném stresu. Úzkost může být tak silná, že vyústí v panickou ataku.
V takových chvílích je důležité se zhluboka nadechnout a pokusit se uklidnit. Pokud se vám to stává často, vyhledejte odbornou pomoc.
Člověk s sociální úzkostí může působit dojmem, že mu chybí sociální dovednosti. Ale to není pravda. Jen má prostě problém komunikovat s ostatními.