Říkáte o sobě, že jste „hodný člověk“? A co si pod tím vlastně představujete? Co vás vede k tomu, abyste si to o sobě mysleli? Je to snad laskavost, trpělivost, ohleduplnost, štědrost, empatie, nebo snad dokonce i odpuštění a láska? Ať už je to cokoliv, co vás napadne, základem je, jak se chováme k ostatním.
Nejste laskaví, jen se snažíte zavděčit? 8 varovných signálů
Ale co my sami? Co když ta „hodnost,“ kterou projevujeme k druhým, jde na úkor našeho vlastního štěstí a pohody? Někteří lidé se totiž téhle naší vlastnosti snaží využít. A my jim to často dovolíme, protože si myslíme, že „to se přece od hodných lidí očekává.“
Moudře to kdysi řekl čínský filozof Lao-c‘: „Kdo věří v sebe, nesnaží se přesvědčovat ostatní. Kdo je spokojen sám se sebou, nepotřebuje souhlas druhých. Kdo přijímá sám sebe, toho přijímá celý svět.“
Takže, jak poznáte, že nejste „jen hodní“, ale že se spíš až moc snažíte zavděčit?
1. Máte tendenci se omlouvat až moc.
Už vám někdo někdy řekl, že se omlouváte víc, než je zdrávo? Stává se vám, že se omlouváte i za věci, které nejsou vaše chyba, nebo které nemáte pod kontrolou? Uznat chybu a vzít na sebe zodpovědnost je sice chvályhodné, ale důležité je rozlišovat mezi pokorou a sebeobviňováním. Pokud se omlouváte pořád dokola bez důvodu a trápí vás pocity viny, pravděpodobně si pletete laskavost se snahou zavděčit se. Není to náhodou tak?
2. Je pro vás těžké říct „ne“.
Už od mala nás učili, že je dobré být nápomocný a štědrý. Ale zapomínáme, že je v pořádku občas upřednostnit i vlastní potřeby a nastavit si zdravé hranice tím, že se naučíme říkat „ne“. Pokud se tedy s odporem zdráháte odmítnout i tu nejabsurdnější prosbu jen proto, abyste nikoho nezklamali, s velkou pravděpodobností se snažíte zavděčit.
3. Se vším souhlasíte.
Vzpomeňte si, kdy se vás někdo naposledy zeptal na váš názor. Řekli jste ho upřímně, i když jste věděli, že s vámi nebudou souhlasit, nebo že půjde proti názorům ostatních? Nebo raději mlčíte a jen zdvořile posloucháte, i když s daným tématem nesouhlasíte? Kritizovat lidi za věci, které nám nic není, sice není dvakrát taktní (vzhled, váha a tak dále), ale je v pořádku vyjádřit svůj názor, pokud jde o věci, kterým opravdu věříte. A to nás přivádí k dalšímu bodu…
4. Měníte se, abyste se druhým lépe přizpůsobili.
Ruku na srdce, kdo z nás se někdy necítil pod tlakem, aby se přizpůsobil a změnil něco na sobě, aby se zalíbil? Ať už v romantickém (snaha udělat dojem na objekt zájmu) nebo sociálním kontextu (snaha zapadnout mezi populární lidi, chovat se tak, jak se očekává od rodičů). Ale ve chvíli, kdy ztrácíme sami sebe a měníme se jen proto, abychom se zavděčili, dáváme najevo, že štěstí druhých je pro nás důležitější než to naše.
5. Konflikty vám nejsou příjemné.
Nesnesete pomyšlení, že by se na vás někdo zlobil, dokonce i cizí lidé, a to i za věci, ve kterých máte naprostou pravdu. Místo toho, abyste si stáli za svým a za tím, co si myslíte, většinou se raději podřídíte a omluvíte, protože neumíte konflikty řešit. Vlastně se jim snažíte za každou cenu vyhnout.
6. Přebíráte zodpovědnost za pocity druhých.
Empatie je úžasná vlastnost a schopnost vcítit se do druhých nám umožňuje porozumět jim a hluboce se s nimi propojit. Ale pozor, aby toho nebylo příliš! Pamatujte, že nejste zodpovědní za pocity druhých a není na vás, abyste uspokojovali jejich emocionální potřeby. Nedělejte to jen proto, že si myslíte, že „je to tak správné“. Nechte si alespoň trochu prostoru pro sebe. Nakonec budete jen frustrovaní, vystresovaní a emocionálně vyčerpaní.
7. Neustále hledáte vnější potvrzení.
Pokaždé, když něčeho dosáhnete, nemáte z toho dobrý pocit, dokud nedostanete pochvalu od ostatních. Potřebujete laskavá slova a ocenění, abyste si potvrdili svou hodnotu, a často se pro to hodně nadřete. Ale hledat neustále vnější potvrzení a definovat se podle toho, jak vás vidí ostatní, je problematické a sebedestruktivní. Dřív nebo později se budete muset smířit s tím, že nemůžete uspokojit každého a že jen vy sami se můžete udělat šťastnými.
8. Nemluvíte, když vám někdo ublíží.
A v neposlední řadě, pokud se nesnažíte ozvat, když vám někdo ublíží, protože si myslíte, že „to není jejich problém“ nebo že „by je to mohlo rozrušit“, je to jasný signál, že se nesnažíte „být hodní“, ale že jste k sobě nespravedliví jen proto, abyste udělali radost ostatním. A pokud v tom budete pokračovat, zabrání vám to ve vytváření autentických a oboustranně uspokojivých vztahů.
Tak co, našli jste se v některém z těchto bodů? Myslíte si, že se možná až moc snažíte zavděčit? Ačkoliv jsou některé z těchto vlastností chvályhodné – empatie, ochota, nápomocnost a štědrost – mohou se stát toxickými a začít nás ničit, pokud je nevyvážíme láskou a soucitem k sobě samým. Zkuste víc mluvit o svých pocitech a postavit se za sebe, když přijde ten správný čas. Možná budete překvapení, že vám to pomůže získat větší sebevědomí a najít skutečné přátele.